Můj svět - aneb jak to vnímám já –

Kde se vzaly mé geny- díl prvý , aneb na co bych se ráda zeptala prarodičů

Datum: 1. 5. 2011 11.40 | Autor: Já | Kategorie: Pro pamětníky, ale nejen pro ně | Komentáře: 24

Na téhle fotografii je moje  prababička, pradědeček a jejich pět synů. Ten největší je pravděpodobně můj dědeček. Pravděpodobně, protože jeden ze synů na obrázku chybí. Můj dědeček se  narodil  prababičce pár měsíců před  svatbou. Pradědeček je ale zapsán v matrice farního úřadu jako  otec. Jak to asi všechno bylo? Byla to velká láska, které bylo bráněno, nebo to bylo úplně jinak? Na to bych se prababičky a pradědečka  ráda vyptala. praprarodiče 

A tady máme čtyři sestry: Františka, Alžběta,  Anežka a  Anna,  Jedna už s manželem, tři svobodné dívky. Že ty tři vypadají stejně?  No skoro, ale přeje jen, jedna z nich je nejkrásnější. Ta najkrásnější je Anna a je to moje babička.  ☺Po té mám geny. 

 babičky

babi

První je Františka. Ta se jako děvče  podrobila tehdy velmi neobvyklé operaci (dostalo se jí zlaté destičky do páteře) a proto se vdávala pozdě. To už byla  považována za starou pannu a zbyl na ni jen dvojnásobný vdovec. Sňatek prý byl dohozený. Dovedete si to dneska vůbec představit? Jak to mezi nimi bylo s láskou? A s intimním životem? Těžko se dohadovat.  Vím jen, že děti spolu neměli.  Vychovala ale  manželovy děti  a zřejmě s velkou láskou, protože si pamatuju, že jí v dospělosti lásku oplácely. 

Druhá je Alžběta.  Děti taky neměla. Nedostalo se mi toho požehnání, říkávala, ale  hned dodávala,  že na vině byl její Jakub. Jakub už v té době nežil, nemohl se bránit. Jejího Jakuba si nepamatuju, ovdověla brzo. Ona si vlastně  Jakuba  vcelku moc neužila, vdala se před válkou, pak šel na 4 roky do války, pak byl ještě několik let v zajetí.  Jak tu samotu mohla vydržet?  Pravděpodobně na něho věrně čekala. A nebo ne? Nezeptala jsem se jí na to, přestože s námi žila až do mojí dospělosti. Byla to taková naše další babička.  Protože její sestra Anna, moje opravdová pokrevní babička, měla dětí 6, a Alžběta žádné,  vzali si mého tatínka za svého. Starali se o něho s manželem od jeho 11 let  a můj tatínek se jim odměnil pěti vnoučaty a  Alžběta se dožila  ještě i pravnoučat. Pamatuji si ji jako pracovitou, obětavou  stařenku, která nikdy na svůj osud nežehrala.  Zemřela v 96 letech.  

Anežku si nepamatuju vůbec. Zemřela dřív než jsem mohla vnímat. Tatínek o ní mluvil jako o kmotřičce. Taky  neměla děti. Kmotříčka si ale pamatuju moc dobře. Byl to milý, rozšafný pán s kulatým břiškem. Chodíval k nám na pouť a při významných rodinných příležitostech. Byl vždy jak vystřižený ze starého filmu, v obleku, který byl trošku cítit naftalínem, kníra nakrouceného, hodinky na řetízku v kapsičce u vesty.  Pro nás  měl vždy nějaké drobné v druhé kapsičce. Nevím o jejich manželství nic, ale vždycky jsem měla z kmotřička pocit, že svoji Anežku miloval. Moc hezky o ní mluvil. 

A nakonec Anna, moje pravá babička. Povídalo se, že měla milého, ale provdali ji za jiného, za mého dědečka. Povídalo se, že o svatbě se dědeček opil  a sólo s nevěstou tančil její milý. Ale nemám potvrzeno z důvěryhodných zdrojů,  kolik je na tom pravdy.  Pravdou ale je, že s dědečkem  měli  6 dětí,  dvě dcery a čtyři syny.  Nejstarší z těch synů je  můj tatínek.  Mám spoustu vzpomínek na babičku i na dědu, ale o tom jsem už psala tady: http://mi-lada.blogysek.cz/pro-pametniky/na-chaloupce-na-navsi.  

Vím o svých předcích , díky mému tatínkovi, hodně životopisných údajů, mám na ně i osobní vzpomínky, ale o čem snila tahle děvčata v době, kdy byly pořízeny tyhle snímky, to se nikdy nedovím. Můžu se nad zažloutlými snímky jen dohadovat. A jak se jejich sny naplnily?  A měla vůbec na snění čas? Líbala se tahle děvčata na 1. máje pod rozkvetlou třešní?  A co Vy? Vy už jste se dnes líbali? ♥


Podobné články:
Auto moto víkend aneb zřídím si doma dispečink
Bola som v Bratislave, aneb výlet plný překvapení
Do bytu , do bytu dáme si.... aneb staré pravdy neplatí
Chtěla bych být slimákem.....
Kdo si hraje, nezlobí......aneb co baví Mi-ladu
Když je ti pět, aneb co nemáš, to nepotřebuješ
Mezinárodní rozhovor, aneb jak jsem se zbytečně snažila
Pan učitel, aneb nostalgický pátek
Plná moč aneb příliš mobilní mobil
Psala bych psala, ale.....
To kyselo je moc kyselý....aneb kdo chce psa bít...
Už zase o krmítku aneb nejsem idealista
Z Jáchymova života aneb jak to vidí kvočna





Komentáře:

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: