Tak jsem v úterý večer vyšla na zahradu, tedy přiznávám, že za účelem dát si jednu kouřovou, a jak jsem zvedla oči k obloze, vidím měsíc jak kolo od vozu, mezi větvemi ještě neolistěných stromů a mezi mraky se na mě smál. Prostě zázrak. Běžela jsem pro foťák, ale než jsem nastavila program na noční focení, naistalovala stativ, tedy spíš židli ze stodoly, na kterou jsem foťáček opřela, tak ty mraky mi ten zázrak částečně zakryly. Ono to se zázraky tak je, trvají jen chvilenku a když nekoukáme pozorně, ani si jich většinou nevšimnem. Mě se podařilo zachytit jen tohle, bude to nejspíš tím, že nemám s focením zázraků žádnou zkušenost, nebo jsou zázraky prostě nepřenositelné. (vlastně platí obojí)
