Občas někoho svezu. Většinou nějakou babičku na zastávce autobusu, ale občas beru i stopaře. Jednou loni, v brzkém jaru jsem taky za vsí zastavila jednomu muži. Stál na zastávce na pusté křižovatce a já věděla, že žádný autobus dlouho nepojede. Zastavila jsem, ten muž otevřel dveře auta, nakouknul dovnitř a když viděl, že jsem žena, spustil, že nemůže nastoupit, že se tři dny nemyl a že je ušpiněný a že se stydí. Já na to, že když už jsem zastavila, tak ať kouká nastoupit. Počasí bylo nevlídné a ten člověk vypadal zmrzle. V teple auta se rozpovídal. Byl to slovák. Slovenština je krásná měkká řeč. To co povídal, bylo ale tvrdé. Že prý pracoval u stavební firmy v Praze, a že mu nezaplatili, že měl namířeno domů, že jede stopem a že nemá ani korunu. A že ho svezli nějací chlapíci, kteří mu dohodili práci v Humpolci. A že tam musí druhý den ráno být. A že cestuje už tři dny. A nocuje venku. A že se myl jen v potoku. A že už 16 hodin nejedl. A že ho život netěší. Že už nikoho nemá. Jen sestru a té nechce být na obtíž. Byl tak kolem šedesátky a byl to velmi hezký muž. Přes omšelost jeho oblečení působil velice kultivovaně. I jeho slova byla kultivovaná. Klidně mohl vystupovat v roli sňatkového podvodníka. :-) Sňatek mi nenabízel. Nenabízel mi nic a nechtěl nic. Jeden náš kamarád říká, že nemít nic je hned. Na ta slova jsem myslela, když jsem vytáhla stovku a řekla mu, ať si dojde ve městě na něco k snědku. Hodně se bránil: "Paní, já nežebrám, já jsem byl zvyklý ženy zvát, ne aby mi dávaly ženy peníze". Tak jsem mu navrhla, že ho odvezu na autobus, ať za tu stovku dojede do cíle autobusem a že mi ji může vrátit. Dala jsem mu vizitku, ne aby mi prachy vrátil, ale aby neměl pocit, že žebrá. Když vystupoval, vnutila jsem mu ještě pár dvacetikorun, které mívám připravené v kastlíku na parkování. Aby si mohl dát alespoň polívku na nádraží. Kamarádky se mi smály, i doma se mi všichni smáli, že jsem nalítla. Už jsem na to zapomněla. Ale dneska v poště byl dopis. Ve složeném papíře vložená dvoustovka. A na papíře pár slov, která mě v dnešním chladném dni zahřála.
Drahá pani, veľmi pekne vám ďakujem za prejavenú láskavosť. S úctou Marian