Stalo se dnes odpoledne. Zvonil mi mobil. Volali mi z prodejny Lidl. Což mě překvalilo. Čekala jsem co z nich vypadne. A oni, jestli prý jestli znám nějakou paní, říkejme jí třeba Věrka Nováková. Znám, spolupracuju s ní. A že prý na pokladně odevzdala jedna zákaznice peněženku s doklady na její jméno a v té peněžence byla moje vizitka. Jiný kontakt nenašli. Shodou náhod jsem si právě dneska do mobilu číslo paní Věrky uložila, ráno jsem jí volala a řekla jsem si, že by bylo dobré mít její číslo k dispozici kdykoli, ne jen na papírku na pracovním stole. :-). Mohla jsem jí tedy hned zavolat. Ještě ani nevěděla, že peněženku nemá. Byla tedy ušetřena stresu. A další shodou náhod bylo, že jsem zrovna byla ve městě a tu peněženku jsem jí tedy vyzvedla a ona si pro ni mohla před chvílí přijít. Dostala jsem čokoládu. Nemohla jsem se bránit, byla jsem právě ve sprše. Proti čokoládě zaprotestoval můj muž, přesto marně a právě jsme ji část zkunzumovali.:-) Takže jsem zase dostala díky nezaslouženě, jako minule.
http://mi-lada.blogysek.cz/zazraky/opravdu-se-stalo
a předminule taky http://mi-lada.blogysek.cz/vazne/neuveritelne-ale-do-slova-a-do-pismene-pravda
I když tentokrát ne tak docela, já trubka si neuvědomila, že prodejny Lidl jsou ve městě dvě a nejdřív jsem se peněženky dožadovala v té nesprávné. Pak jsem musela na druhý konec města.
Hned jsem si říkala, že Vám o tom napíšu, že je fajn vědět, že to s námi lidmi není tak špatné, že dobrý člověk ještě žije. Jenže teď mi to docvaklo. Je to s námi špatné, když něco tak samozřejmého, jako odevzadat nalezené, považujeme téměř za zázrak.