Tak už jsme se vyspinkali? Jejda, my jsme pokakaní ! No to víš, že se přebalíme. A budeme papinkat. A pak půjdeme do kočárku a budeme spinkat. A pročpak pláčeme? Bolí nás bříško? Tak se pochováme, dostaneme napít a bude nám zase dobře. Už jsme veliký, přibrali jsem 200 gramů. To proto, že tak hezky bumbáme……..
Takové a další podobné věty používá většina maminek. Dokonce i ty maminky, kterým to předtím, než se staly maminkami, připadalo infantilní a směšné. Jsou tedy i výjimky, které tvrdí, že takto nikdy nemluví, ale ty já mám stejně v podezření, že když jsou se svým drobečkem samy a nikdo je neslyší, tak spinkají, papají i kakají v množném čísle.
Když se na po budeme dívat jen z hlediska pragmatického tak je to vážně trochu směšné a zároveň nesmyslné, protože maminka se nevyspinkala, nepřibrala na váze, nepůjde hajat do kočárku a ani nebude papinkat. Maminka je totiž nevyspalá, nemá čas se pořádně najíst a rozhodně se nepokakala.
Mně tohle používání množného čísla ale směšné nepřipadá. Já to vnímám jako překrásné vyjádření toho, že maminka je se svým dětátkem ve velmi, ale velmi úzkém spojení. Jako by tím říkala: „Ty můj drobečku, jsem tu s tebou a pro tebe, patříme k sobě, cokoli tě trápi, trápí i mne, cokoli ti dělá radost, udělá radost i mně, všechno prožívám s tebou. Nejsi sám a já nejsem sama. Jsme my."