V mém rodném městě bylo loni otevřeno nákupní centrum. Tedy rodné mu říkám jen proto, že jsem se narodila v tamní porodnici, jinak mám svoji rodnou vísku, kde jsem vyrůstala a kde žiju. Nicméně v tom městě jsem studovala, pracovala i nějaké desetiletí bydlela, mám k němu vazby a znám ho docela dobře. Takže v tom městě přímo v centru postavili obchodní centrum, takové to obří centrum, s podzemním parkovištěm, s mnoha obchody, restauracemi, kinem a já nevím čím vším ještě, fakt nevím, protože tam nechodím. Tedy kecám, byla jsem tam. Jednou dokonce hned po otevření před vánocemi, protože jsem chtěla někomu splnit přání a strom splněných přání byl umístěn přímo v chodbě toho centra. Jela jsem tam hned ráno, parkoviště prázdné, měla jsem přesné instrukce, zaparkovat u schodů vyjet dvě patra, strom byl od schodů vidět, vybrala jsem přáníčko a zase stejnou cestou zpět. Zvládla jsem to bez problémů. Při druhé návštěvě se mi tak dobře nevedlo. Chtěla jsem totiž pouze využít parkoviště, protože s parkováním je problém a vzpomněla jsem si na argumenty, které investor uváděl PRO stavbu. Parkovací místa v centru, a světe div se, přestože jsou v obchodním centru, jsou zdarma. Zdarma tedy ne, myslím že jsme zaplatili všichni dost vysokou cenu, ale bez poplatku. Tedy ZATÍM. Nemám ta podzemní parkoviště ráda, přestane hrát rádio, mobil ztratí signál, už v té chvíli si připadám ztracená. A pak, když hledám místo k parkování a třikrát odbočím, už nevím odkud jsem přijela a kam se vydat dál. A to patřím k ženám, které dokonce umí číst v mapách, jenže v terénu jsou ty orientační body jasné, kdežto na sloupech mechy a lišejníky nerostou. Proto se snažím vždycky zaparkovat u stěny, abych měla alespoň nějakou jistotu.Tohle parkoviště je o malinko příjemnější než ostatní jemu podobná, protože vlastně není tak úplně podzemní. Je totiž postavené v údolí, takže na jednu stranu je vidět i denní světlo. Přijela jsem, zaparkovala u stěny a koukám, přímo zírám, vidím schodiště co vede rovnou ven, do ulice. Moje radost byla veliká, leč krátká, dveře na schodiště jsou opatřeny plombou, označeny jako únikové schodiště a upozorněním, že v případě zneužití zaplatím pokutu. Dobře, chápu, obchodní centrum je obchodní centrum, potřebuje aby všichni prošli kolem obchodů, tyhle principy chápu, vadí mi, ale nic s tím nenadělám. Vydávám se tedy k pojízným schodům, vyjedu patro nahoru a instiktivě se vydávám směrem, kde tuším východ, který zvenčí vídávám. Instikty mě zradily, východ nenalézám, vydávám se tedy opačným směrem, ale zase nic. Ptám se kolemjdoucích, dvě paní stejně "mladé" jako já netuší, ale evidentně je jim to jedno, vypadají, že jsou ve svém živlu. Zajdu do prvního obchodu, ptám se pokladní, ta mi šeptem zdělí, že musím o patro výš, zřejmě mají zakázáno prozrazovat, kde je východ. Hurá, pojízdně schody nahoru vidím, vyjedu nahoru, na instikty už nedám, ptám se na východ jednoho pána, který znuděně postává v chodbě. Byla to správná volba, ten nejenže přesně ví, kterým směrem se dát, dokonce mi poradí, že se mám orientovat podle cedulek umístěných poděkud výš než ve výšce očí, no přečíst jdou, když zaostřím zrak. Je na nich napsáno NOUZOVÝ VÝCHOD. Překvapením je, že onen nouzový východ, je vlastně onen vchod a východ, který je hlavním vstupen z ulice. Jen by mě zajímalo, kdo by v nouzi našel ty směrovky, ukazující na nouzový východ. No možná když už by bylo nejhůř a obracel své oči k nebesům , aby mu přišla pomoc shůry. Jenže lidi, v tomhle nám pomoc shůry nepřijde, tady je to jen a jen naše volba, měli jsme se my všichni, kdo jsme nesouhlasili s výstavbou víc angažovat, když se jednalo o umístění nákupního centra, podepsat petici a myslet si, že to stačí je velký alibismus a řeči, že stejně proti kapitálově silnému investorovi nic nezmůžeme taky neberu. Tohle si můžeme říct vždycky a ve všem, nechat rozhodnutí na druhých a pak nadávat je nejjednodušší způsob, jak žít. Myslím, že jestli takhle budeme přistupovat ke všemu, pak bude ztraceni nejen jako já v rodném městě, ale nadobro všichni a všude.
P.S. Chtěla jsem napsat něco humorného, ale zase to musím dát do kategorie vážné, neboť to není žádná sranda, zvláště když vím, že se plánuje výstavba dalšího mega nákupního centra v mém rodném městě.