Můj svět - aneb jak to vnímám já –

Trochu nostalgie

Datum: 24. 10. 2016 21.56 | Autor: Já | Kategorie: Vážně | Komentáře: 5
Stárnu. Nakonec každou vteřinou, každou minutou a každým dnem jsme všichni starší. V podstatě mne to netrápí a nemyslím na to. Čas prostě běží jak má. Jen jsem si to uvědomila v sobotu, protože se mi vybavila vzpomínka z dětství, kterou jsem měla zasunutou kdesi v paměti. To prý se starším lidem stává. To bylo tak. Potřebovala jsem vyřešit problém s domácí obuvi. Moje domácí zdravotní pantofle už delší dobu totiž neslouží jako zdravotní obuv, neboť jsou dost sešlapané a v posledních dnech jim dal zabrat ještě náš nový přírůstek do rodiny, naše milé stěně Teddy. Veškerá obuv mu totiž dost chutná. Došla jsem k přesvědčení, že to musím řešit. Tedy na nákup do obchodního centra se mi opravdu nechtělo a napadlo mne, že bych zajela do nebližšího mini městečka, kde pár obchodů je. A najednou tu byla ta vzpomínka. Jezdívali jsme tam totiž za mého dětství s maminkou. Byl tam obchod, kde se dalo koupit téměř všechno oblečení a obutí, od holínek ke kravám po lodičky, od modráků po společenské šaty. Tedy koupit se to dalo, když měl člověk štěstí nebo známosti mezi prodavači. A to moje maminka měla. Měla štěstí, že měla ty známosti. Pocházela totiž z rodiny obchodníka. Dědeček míval před válkou a pak do roku 1948 obchod a hospodu. To mu pak všechno vzali, stejně jako mnohým jiným. A stejně jako můj děda, tak i mnozí jiní se v obchodních kruzích pohybovali dál. Byli to totiž obchodníci tělem a duší a i tehdejší režim je využíval. Takže když jsem s maminkou přišli nakupovat, dostali jsme i tzv. podpultovky. A podpultovky byly někdy právě i ty holínky, bačkory nebo třeba tepláky. A tak se mi v sobotu najednou vynořila vzpomínka na to nakupování s maminkou, kdy občas někdo z těch prodavačů na maminku mrknul a maminka pak čekala až odejdou ostatní zákazníci, aby jí bylo ukázáno něco ze zásob, které byly jen pro známé. Najednou se mi úplně jasně do detailu vynořil v paměti celý obchod v onom městečku včetně bačkůrek, které mi tam kdysi koupila. Bylo to takové milé. Úplně jsem cítila i tu radost, kterou jsem tehdy měla. A bylo taky milé vzpomenou si na mladou maminku. Ale dost nostalgie. Vzpomínka osvěžila, ale uvědomila jsem si, že v onom městečku koupím dnes už jen pantofle od wietnamců, tak jsem otevřela internet, zapátrala jsem, porovnala ceny a objednala pantofle. Pře internetové bankovnictví zaplatila a dnes došel email, že je PPL přiveze. Bylo to rychlé, pohodlné, ale za vzpomínku to určitě nestojí. Vzpomínat na to budu tak jedině v případě, že nedojdou v pořádku, že budu muset reklamovat, nebo když s tím budu mít jiný problém. Ale to radši rychle zapomenout.



Komentáře:

  1. Jarka25. 10. 2016 8.37

    Přesně tak. Stárneme, ale je to spravedlivé, stárnou i všichni kolem nás. I já si to uvědomuji, ovšem na jiném příkladě. Miluji vánoční čas a celý rok postrkuji dny a měsíce k tomu kýženému adventu kdy vytáhnu všechny vánoční serepetičky. Jenže v posledních létech se mi zdá, že sotva tu vánoční výzdobu schovám, už abych ji vyndavala znovu a že ten čas letí jak splašený a nám léta nenápadně přibývají... Jo. Doma chodím bosa, v zimě v teplých fuseklích, takže bačkůrky nesháním. ;-))



    odpovědět
  2. Josef25. 10. 2016 9.15

    Stárneš, ale ještě žiješ. :-) Fanj, že jsi napsala pár písmenek i když nostalgických. To ten podzim.



    odpovědět
  3. Mi-lada25. 10. 2016 10.00

    Jarko a Josefe, je milé, že ke mně ještě zavítáte, když jsem tady tak mála aktivní.



    odpovědět
  4. renuška10. 11. 2016 12.18

    Mil, vzpomínám taky a zrovna tuhle, když jsem jela se sběrem papíru do místní školy, abych to tam za našeho Honzu odevzdala, tak v chodbě před jídelnou jsem ucítila TU VŮNI. Prostě taková jinde není, jen ve školních jídelnách a taky možná ve školkových. Žádná restaurace se jí nevyrovná a to netvrdím, že je to vůně libá, je prostě ... svá, specifická a ano, i nostalgická. A neboj, věkem to není, to jen naše dávno schované vzpomínky občas potřebují trochu pošťouchnout, abychom se jim věnovali :-)



    odpovědět | Odpovědi: Mi-lada [5],
  5. Mi-lada10. 11. 2016 23.34

    Odpověď pro renuška [4]: Mě vařila obědy doma babička, na to by se dalo hodně nostalgicky vzpomínat. A máš pravdu, věkem to dost možná není, je to rozpoložením a rozhodně to neškodí, rávě naopak.



    odpovědět

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: