Můj svět - aneb jak to vnímám já –

Trochu nostalgie

Datum: 24. 10. 2016 21.56 | Autor: Já | Kategorie: Vážně | Komentáře: 5
Stárnu. Nakonec každou vteřinou, každou minutou a každým dnem jsme všichni starší. V podstatě mne to netrápí a nemyslím na to. Čas prostě běží jak má. Jen jsem si to uvědomila v sobotu, protože se mi vybavila vzpomínka z dětství, kterou jsem měla zasunutou kdesi v paměti. To prý se starším lidem stává. To bylo tak. Potřebovala jsem vyřešit problém s domácí obuvi. Moje domácí zdravotní pantofle už delší dobu totiž neslouží jako zdravotní obuv, neboť jsou dost sešlapané a v posledních dnech jim dal zabrat ještě náš nový přírůstek do rodiny, naše milé stěně Teddy. Veškerá obuv mu totiž dost chutná. Došla jsem k přesvědčení, že to musím řešit. Tedy na nákup do obchodního centra se mi opravdu nechtělo a napadlo mne, že bych zajela do nebližšího mini městečka, kde pár obchodů je. A najednou tu byla ta vzpomínka. Jezdívali jsme tam totiž za mého dětství s maminkou. Byl tam obchod, kde se dalo koupit téměř všechno oblečení a obutí, od holínek ke kravám po lodičky, od modráků po společenské šaty. Tedy koupit se to dalo, když měl člověk štěstí nebo známosti mezi prodavači. A to moje maminka měla. Měla štěstí, že měla ty známosti. Pocházela totiž z rodiny obchodníka. Dědeček míval před válkou a pak do roku 1948 obchod a hospodu. To mu pak všechno vzali, stejně jako mnohým jiným. A stejně jako můj děda, tak i mnozí jiní se v obchodních kruzích pohybovali dál. Byli to totiž obchodníci tělem a duší a i tehdejší režim je využíval. Takže když jsem s maminkou přišli nakupovat, dostali jsme i tzv. podpultovky. A podpultovky byly někdy právě i ty holínky, bačkory nebo třeba tepláky. A tak se mi v sobotu najednou vynořila vzpomínka na to nakupování s maminkou, kdy občas někdo z těch prodavačů na maminku mrknul a maminka pak čekala až odejdou ostatní zákazníci, aby jí bylo ukázáno něco ze zásob, které byly jen pro známé. Najednou se mi úplně jasně do detailu vynořil v paměti celý obchod v onom městečku včetně bačkůrek, které mi tam kdysi koupila. Bylo to takové milé. Úplně jsem cítila i tu radost, kterou jsem tehdy měla. A bylo taky milé vzpomenou si na mladou maminku. Ale dost nostalgie. Vzpomínka osvěžila, ale uvědomila jsem si, že v onom městečku koupím dnes už jen pantofle od wietnamců, tak jsem otevřela internet, zapátrala jsem, porovnala ceny a objednala pantofle. Pře internetové bankovnictví zaplatila a dnes došel email, že je PPL přiveze. Bylo to rychlé, pohodlné, ale za vzpomínku to určitě nestojí. Vzpomínat na to budu tak jedině v případě, že nedojdou v pořádku, že budu muset reklamovat, nebo když s tím budu mít jiný problém. Ale to radši rychle zapomenout.



Komentáře:

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: