Můj svět – aneb jak to vnímám já

Dneska je  třetí neděle adventní,  svátek má Lucie a je třetí den židovského svátku  Chanuka. Tak zatímco křesťané zapalují  třetí svíčku na adventním věnci, židé zapalují třetí svíčku na osmiramenném svícnu a  při oslavách Lucie, jejíž jméno je přímo odvozeno od Lux = světlo, je přinášeno světlo  do našich domovů. Tak se nám ta světýlka dneska sešla, a to jsou jen ta, o kterých moje já ví, ale ono to není nic zvláštního, protože neznám svátek, který by se mohl odehrávat bez světla.  Ať jsme jakéhokoli vyznání, nebo třeba i bez vyznání, žádné naše oslavy se neobejdou bez světýlek. Co teprve  takový zimní slunovrat, ten je přímo slavností návratu světla. Všechny  naše oslavy provázejí  světýlka  svící, loučí, ohňů, lampionů, nebo přímo ohňostrojů, protože světlo, to je symbol života, symbol  naděje  a bez naděje, stejně jako bez světla nechce a ani nemůže  být nikdo z nás.