Můj svět – aneb jak to vnímám já

Tuhle přišla při rodinném setkání řeč na to, co  je blog a proč vlasně mít svůj blog. Tak jsem přemýšlela, proč nám já svůj blog. Když jsem ho založila a odesílala odkaz na něj svým přátelům, psala jsem, že píšu v jakéhosi vnitřního přetlaku, ale  možná píšu spiš proto, že při  mojí současné práci potkávám málo lidí, se kterými si můžu opravdu z duše popovídat.  A pak večer jsem telefonovala s přítelkyní. S přítelkyní, se kterou jsem kdysi sdílela kromě jedné kanceláře i všechny  radosti a starosti, s přítelkyní, která mě zná jako svoje boty. Čas, nebo spíše nedostatek času nás fyzicky rozdělil, žijeme každá jinde, práci už máme taky rozdílnou, potkáváme se málokdy, ale pořád o sobě víme, víme, že existujeme jedna pro druhou a pokud je to možné, sdílíme dál radosti i bolísky.  A ta kamarádka mi do telefonu povídá: "Když čtu tvoje články,  jako bych si s tebou povídala".  Úplně mě dojalo, když mi ta, která má klíče od mojí třinácté komnaty, dala najevo, že je to fakt o mně, o mém malém světě, přesně jak je v názvu mého blogu. Nedělám si ambice, že by mohl být zajímavý pro někoho cizího, pro někoho kdo o mě neví zhola nic. Je pro přátele, pro příbuzné, pro lidi, které mám ráda a kteří, doufám, mají  rádi mě. Díky Vám všem, kteří mě čtete.