Můj svět – aneb jak to vnímám já

Tohle téma mi nedávno nahodil jeden kamarád.. Prý je to téma pro mě. Četl to někde na benzince.  Jsem si  řekla tsss… takový  nějaký, určitě obchodní slogan, tím se nebudu zabývat. Ale tak nějak mi to nešlo z hlavy.  Nejdřív tedy, co si představit pod slovem přátelskost. Já  ho vnímám   především jako  slušné chování , vstřícnost v jednání  a projevení sympatií  svému protějšku.  Nespojuji si to slovo přímo s pojmem přátelství.  Jenže co pak  k tomu  napsat? Ono je v tom sdělení  řečeno vše. Je to tak.  Je to vlastně takový výměnný obchod. Nekamenujte mě, ono takhle to  opravdu funguje. Já jsem milá/milý/ na tebe, ty jsi milá/milý/ směrem ke mně. Pokud jsou v tom vzájemné sympatie, tak se "výměna" koná častěji.  Že to nefunguje vždycky?  Že házíte a házíte a bumerang  se nevrací? Chováte se přátelsky, ale druhá strana nereaguje, jak byste si představovali?  I to se může stát. Někdy zase  vy sami  nemůžete reagovat  pozitivně, protože to není třeba v souladu s vaším pohledem na věc a nebo to přímo odporuje vašemu přesvědčení. Nebo jste v dané chvíli třeba  zahlceni  nějakým  svým problémem a  ten „přátelský bumerang“ prostě  nevidíte a  nemůžete ho tedy  ani vrátit.  Pak můžete jen doufat, že to třeba druhá strana nevzdá a zkusí  ten bumerang hodit znovu.  Je dobré to nevzdávat a znovu  házet.  Vždyť ani ten skutečný  bumerang se vždycky nevrátí.  Musíme ho umět hodit a nesmí foukat a nesmí být v trase stromy nebo jiné překážky, aby doletěl tam, kam byl namířen. Musí doletět, aby se mohl  vrátit.   Ale když jsou pro to  všechny podmínky, když se vám podaří správně hodit, když žádná překážka nestojí v cestě, když doletí, otočí se a letí zpět nádherným obloukem a vy jste připraveni  a chytíte, je to skvělé. Stejně jako je skvělé, když vámi  vysílané přátelské signály druhá strana zachytí  a vrátí. A když ten „výměnný obchod“  pokračuje dál a pak postupně přestane být obchodem, potom se může tam, kde zpočátku  byla "jen"  slušnost, sympatie a vstřícnost, zrodit přátelství. A přátelství to už není obchod, to je nezištný vztah dvou lidí, kteří se mají bez předsudků rádi.  A ať už to slovo je, v dněšním světě, jakkoli zprofanované, jeho význam zprofanovat nelze. Cicero o přátelství řekl, že je to nejpříjemnější dar z Olympu.  A získání tohoto vzácného daru může začít  úsměvem, vlídným slovem, prostě takovým úplně maličkým „hozením bumerangu“.