Můj svět - aneb jak to vnímám já –

Perný den

Datum: 19. 11. 2012 19.02 | Autor: Já | Kategorie: Vážně | Komentáře: 8

Jsou dny kdy jde všechno jak na drátkách. Je jich sice poskromnu, ale jsou. Pak jsou dny, kdy se až tolik nedaří. Ať se člověk snaží jak blázen, prostě se nedaří. Těch je víc. Jsou i dny, kterým já říkám 3D. Divný depresivní den. I takové dny  jsou. Já byla v depresi ráno. Tak nějak se to táhlo od nědělního večera. Večer jsem vzpomínala, je to totiž rok, co umřel tatínek. Měl právo umřít a já jsem "velká holka", která ví, že umřít v 89 letech je naprosto přirozené. Přesto je smutek i po roce stále živý. Spala jsem jak na vodě.  Jo a taky jsem se opupínkovala. Jakousi alergii mám, jenže nevím zatím na co. V noci to svědilo, hodinu jsem nespala a drbala se. Taky jsem ve tři vstala a napsala si, co všechno musím zařídit v práci. Dělám často, bez poznámek se pomalu neobejdu. Buď toho mám moc, nebo stárnu a zapomínám. Nejspíš to má oba důvody. S tím soupisem prací v kabelce  jsem ráno vyrazila. Do tmy a do mlhy a s jakýmsi smutkem. Smutek musel stranou, měla jsem ten  harmonogram úkolů. Ten  mi hned narušil uklízeč s tím, že mu došly čistící prostředky. Taky jsem nenašla klíče od místnosti, kde v sobotu  plynový kotel vypověděl službu. Klíče zůstaly u manžela v autě. Odložila jsem tedy opravu kotle na neurčito a sehnala prostředek na mytí parket. Naštěstí měli u nás v prodejně. Poslední dva kousky. Pak volala firma, která nám má přijet namontovat sloup veřejného osvětlení, že přijedou v úterý. Tedy když jim naskenuju podepsanou smlouvu. (zapomněla jsem ji totiž odeslat poštou) Takový ten sloup s fotovoltaickým panelem. Pro jistotu jsem se podívala do map a zjistila jsem, že  v místě, kde má stát, vede el. kabel  a vodovod. Jenže kudy přesně? Nažhavila jsem telefony a přesvědčila správce sítí, že do zítřejšího poledne musím mít vytyčeno v terénu.  E.ON přijel hned v deset hodin. Jak se mi to povedlo nechápu, obvykle od nich něco získat trvá týdny. Snad moje zoufalství v hlase způsobilo, že dokonce  i vodaři přijedou zítra v osm ráno. Trochu jsem při tom vytyčování venku promrzla. Zahřálo mě otevření emailů. Zjistila jsem, že v emailu je od pátku dokument na elektronickou veřejnou desku, který se musí vyvěsit nejpozději dnes. To je věc, kterou u nás ovládá  moje pravá ruka, paní účetní, neb je to spojené s účetním programem a já se do toho neseru nepletu. Jenže ouha, paní účetní byla na školení. Do půl čtvrté. Já měla školení od tří. Napsala jsem jí tedy pokyny, že až se vrátí, musí to a to a ještě proplatit zálohou fakturu za altánek, který montují dnes a zítra. Pak jsem zaběhla zkontrolovat montáž altánku a zařídila na zítra  pokácení smrku v parku. Má kůrovce, překáží a větve použijeme na adventní výstavu. Zabijeme tři mouchy jednou ranou, tedy spíš jedním říznutím motorové pily. Taky jsem připravila doklady pro ohlášení stavby altánku. Když už bude stát, ať je i povolen, to má logiku, že. Ještě jsem zaběhla do kulturáku a dala pokyny jak a co na zítřejší kurz vaření. K obědu jsem si dala zbytky od neděle, respektive od soboty. Knedlík jsem v mikrovlnce vysušila tak, že se nedal jíst, tak jsem zhltla polévku a vyrazila k městu. Vyzvedla jsem volební materiály (ano, už zase chystáme volby)  a našla místo k parkování. Školení bylo o povinosti při povodních. Školitel strašil. Musíte to a to a pak to, zajistit informovanost, zajistit hlášení nahoru úřadům  i dolu po vodě emailem, telefonem, hlásit rozhlasem a pak to a to a ještě to a ono. Tak jsem se přihlásila a zeptala jsem se, jak to mám udělat, když třeba přijde déšť v noci, jako u nás naposled, je tma, bouřka, nejde elektrika, rozhlas a ani mobily. Že jsem nemohla najít ani baterku, jsem mu nepřiznala. Odpověděl mi, že v tom případě se mám jít rovnou oběsit. Tak jsem se zvedla se slovy, že tedy jdu a odešla jsem. Seděla jsem první řadě a všichni na mě zírali, ale mně se fakt  ulevilo. Doma mě přivítala vůně kyselého zelí ze sporáku a v ledničce jitrnice a  jelita. Hodila jsem je opéct a  od každého půlku slupla. Je mi fajn a nabírám síly na zítra. Zítra začnu v sedm a skončím v 21,30. Večer je totiž ten kurz vaření. Musím to organizačně zajistit.  Ne nestěžuju si, práce mě baví, jen někdy se těch perných dnů sejde  víc než mých slabých sil. Ale alespoň nedají šanci těm depresivním. Není na ně totiž čas.

P.S. Musím ráno źařídit odklizení květin od pomníku, jsou už zmrzlé. Všimla jsem si toho  když jsem jela ze školení. Radši si to jdu poznamenat. :-)




Komentáře:

  1. Jarka19. 11. 2012 20.41

    Tatínek se dožil krásného věku, ale když nás opouští ti nejbliží, bolí to hodně dlouho.
    Takže tento popisovaný den byl kategorii 3D? No já nevím jak ty, ale já to vidím tak, že šlo všechno jak na drátkách. V tomto světle si nedovedu představit tvůj skutečný "drátkový" den. ;-)



    odpovědět | Odpovědi: Mi-lada [3],
  2. bretislav19. 11. 2012 21.09

    No vidíš, že to jde, když se musí! To byl výkon a projev odhodlání srovnatelný se včerejšími tenisovými šachy Štěpánka! Respekt! :-)



    odpovědět | Odpovědi: Mi-lada [3],
  3. Mi-lada19. 11. 2012 21.50

    Odpověď pro Jarka [1]: Jaruš, začal jako 3D a byl tak perný, že všechna D musela na ústup. Drátkový den bych chtěla zítra. Aby se dílo podařilo. Altánek by měl stát, lampa na sloupě by měla večer svítit a kurz vaření by se měl podařit. A ze skříně by neměl vypadnout žádný kostlivec. Odpověď pro bretislav [2]: Tedy, to je pochvala. Není tak úplně zasloužená, ještě mám nějaké rezervy. ;-) Ale děkuju.



    odpovědět
  4. Josef20. 11. 2012 6.00

    Politovala tě Jarka, pochválil Tě Břetislav, tak už nemám co říct. Můžu jen varovat: tohle vypadá na brzký infarkt.



    odpovědět | Odpovědi: Mi-lada [6],
  5. sovicka20. 11. 2012 13.14

    No,tak takhle akční- to je na objednávku do blázince.Obdivuju tě.



    odpovědět | Odpovědi: Mi-lada [6],
  6. Mi-lada21. 11. 2012 12.24

    Odpověď pro Josef [4]: Odpověď pro sovicka [5]: To jsou mi vyhlídky. S infarktem na blázinci. :-))))



    odpovědět
  7. Lída24. 11. 2012 18.10

    Perný den a Ty ses s ním poprala na jedničku ! Když máš "na hrbu" takovou zodpovědnost, tak se to od Tebe čeká,však víš.....



    odpovědět
  8. lentilka3. 12. 2012 6.47

    Ano, při čtení mě napadlo to, co jsi sama na závěr zmínila - nezbyl žádný čas na depresi. :-) Někdy je vážně fajn, když člověk neví, kam dřív skočit a večer padne vyčerpáním, aspoň Temnota nemá šanci. :-)



    odpovědět

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: