Můj svět – aneb jak to vnímám já

Potřebovala jsem se trochu uklidnit po pracovních problémech. Nejvíc uklidní fyzická práce. Jala jsem se tedy vyřezávat staré maliny. Jak si tak šmikám zahradnickými nůžkami ty staré proutky a zkracuju ty mladé proutky,  vzpomínám na babičku. Ty maliny mám totiž namnožené z její zahrádky. Jsou to maliny žluté, tedy my jim říkáme bílé a moc se s nimi nesetkávám. Vlastně všichni, kdo je v mém okolí mají, tak je mají z té babiččiny zahrádky. Jsou dobré, jsou sladké, jsou jako med  a navíc mně chutnají dětstvím. Do toho mého šmikání a vzpomínání jde kolem soused. On je takový ten typ "radílka", všude byl, všechno ví nejlíp. Tak se začal navážet i to té mojí práce. A že prý  to nemám dělat tak, ale jinak, prý jsou lepší odrůdy malin atd... Sám na zahradě žádné maliny nemá a pokud vím, tak nikdy žádné neměl. Jak typické. Tohle my lidi prostě děláme. Sami nemáme žádnou osobní zkušenost, ale přesně víme, jak by se to mělo dělat. Šmikám dál, souseda neberu na vědomí, nechávám ho vykecat a přemýšlím, že jsme vlastně jako dítě nikdy neviděla babičku tuhle činnost dělat. Nějak jsem považovala za samozřejmé, že tam ty maliny jsou a netušila jsem, že to dá nějakou práci. Spoustu věcí totiž považujeme v životě za samozřejmost a netušíme kolik práce se za tím skrývá a nemáme ani ponětí, jak se ta práce vlastně dělá. Ale kritizovat a radit to umíme.....musím si na to dát majzla.