Představte si takovou situaci, jdete někam ven mezi lidi a máte takový ten plášť, co vám zajistí neviditelnost. Vy všechny lidi vidíte, můžete si vybrat komu se zviditelníte, ostatní mají smůlu. Že by se vám to líbilo? Ale co kdyby ten plášť používali všichni ? Pak bychom se vlastně nikdy s nikým nepotkali. To by se vám líbilo? Že je to nesmysl? Kdepak, tohleto se fakt děje.
Nedávno se mi totiž něco takového stalo. Používám icq, když sednu k počítači, přihlásím se, pozdravím ty přátele, kteří jsou přihlášeni a pak pracuju. Tedy ne všechny, protože někteří, byť jsou přihlášeni, jsou v neviditelném režimu. Zjistila jsem nedávno, že tuhle službu některé mé kontakty používají. Jsou neviditelní pro všechny, nebo neviditelní jen pro někoho. Překvapilo mě to, ba co dím, šokovalo mě to. Vím, že tuhle službu icq nabízí, ale nějak by mě nikdy nenapadlo ji použít. Představte si, kdybychom to tak dělali všichni. Nikdo by nikoho neviděl, nikdo by s nikým nekomunikoval. Pak by celé icq bylo k ničemu. A vybírat si kdo mě má vidět dneska a kdo zítra? Vždyť možná zrovna ten, komu se dneska schovám, mi potřebuje sdělit něco co mu leží na srdíčku, nějakou bolístku, nebo třeba radost, vždyť sdílená bolest poloviční bolest, sdílená radost dvojnásobná radost. Samozřejmě že nemám vždycky čas na dlouhé povídání, ale každému odpovím, nicméně je pravda, že řečeno oblíbenými slovy mého staršího bratra: totéž očekávám i od Vás. Očekávám snad příliš?
Takže přátelé, pokud vidíte moji kytičku zhasnutou, pak vězte, že nejsem na příjmu pro nikoho a naopak, pokud svítí, dávám Vám tím najevo, že jsem tu pro všechny kontakty. A pokud se přece jen stane, že hned neodpovím, je to jen proto, že v danou chvíli to fakt není možné.