Tak nám je od listopadu spustí, DATOVÉ SCHRÁNKY. Mám povinnost ji používat a potřebuju ještě jednu osobu, která bude mít do schránky přístup, pokud já budu mimo provoz. Kdo jiný, než účetní. Když už má přístup k účtu, tak klidně i k doručené poště. Ale nejde o přístup k účtu, ani o přístup do schránky, jde o přístup k něčemu jinému. Minulý týden jí říkám: "Leni, pojedeme v úterý na školení na DS, je to od dvou do šesti". Podotýkám, že její pracovní doba je od 7,00 do 11,00, ale je to osůbka velmi přispůsobivá a nekonflikní (taky kdo jiný by se mnou vydržel), tak v tom nevidí problém a navíc hned vytáhne notýsek a povídá: "To je fajn, ve 12,55 jede autobus tam a v 18,40 zpět". Tedy ta mi dává lekce, já nejenže jízdní řád napsaný nemám, ale vůbec by mě nenapadlo autobus použít a to si o sobě myslím, bůhvíjak se nechovám ekologicky, když topím dřevem, třídím odpad, propaguju kompostování.......Tedy nastavila mi zrcadlo, vidím se najednou jinak, ale ono kouknout na sebe nestačí, pokud s tím něco neudělám. Jako bych jen koukla do zrcadla a řekla si: ty vlasy už jsou děsný, musím k holiči, ale pak si nenašla čas tam zajít.
No uvidíme jak to zítra pořeším......ale zase když už jedeme dvě a možná budu muset ještě něco zařídit před tím a přece jen nějakých 40 minut času ušetřím, když pojedu autem, nebo že bych zajela na nákup večer po školení, nebo že bych se stavila u holiče?..Vždycky se dá nějaká výmluva najít...