Večer jsem chystala fotočlánek o svých předcích (zveřejním později) a najednou, nevím proč, jsem se vrátila ke svému článku: "Zda psát či nepsat". A koukám, v posledním komentáři, který jsem si přečetla s téměř měsíčním zpožděním, mi Petr navrhuje téma. Na co bych se zeptala své prababičky a pradědečka, kdybych jim mohla zavolat. Tedy to by byl asi hóodně velký účet za telefon. Já bych ráda zavolala i svým babičkám a dědům. Je toho tolik, na co bych se chtěla zeptat. Je toho tolik, co jsme si nestihly říct s babičkou. Je toho tolik, čemu jsem nevěnovala pozornost za jejich života a dneska mě mrzí, že si to nepamatuju. Hodně mě zajímá jak žili rodiče babiček a dědečků. Znala jsem jen jednu prababičku naživo, pradědečka znám jen fotky, ale alespoň o něm něco vím a pak mám ještě fotku jedné prababičky. O ostatních jsem ani neslyšela vyprávět, takže pro mě jakoby ani nebyli. Mám v sobě ale jejích geny a bylo by fajn o nich vědět víc. Ale dejme tomu, že bych mohla položit jen jednu jedinou otázku. Mě by nejvíc zajímalo, o čem snili, jakou představu měli o svém budoucím životě, když jim bylo 15 let. Jestliže vůbec měli na nějaké sny čas.
A co vy, na co byste se zeptali?
P. S. Mít tak právo ještě na jednu otázku, tak by mě zajímal jejich sexuální život. :-D