Jedna blogerka, napsala článek s tímto názvem. Protože na tohle mám zcela jednoznačný názor, jala jsem se psát komentář, ale měl tolik slov, že mě systém nedovol tolik písmenek zveřejnit. Tak jsem se rozhodla svůj názor prezentovat taky. V tom článku šlo o to, co bysme dělali, kdybychom na jeden den změnili své pohlaví.
NIKDY BYCH NECHTĚLA BÝT CHLAP a to ani na jeden jediný den, protože si myslím, že chlapi to mají v životě těžší. Od nich se očekává, že se postarají o rodinu a neprojeví při tom slabost. Myslím, že je to hodně velký závazek, který je na ně kladen. Přitom se to bere jako samozřejmost. Chlap zkrátka MUSÍ uspět jako živitel rodiny. Já vím, dneska je to i jinak. Spousta žen tohle dokáže i bez chlapa, někdy ale jen proto, že to sama CHCE. Jasně, někdy ani sama nechce, ale musí, to když chlap selže, ale žena může při tom projevit slabost a všichni pro to mají pochopení, všichni ji politují, když se jí nedaří, když se jí daří, zase ji poklepou na rameno a obdivují, kdežto muž si nemůže dovolit projevit slabost. Když selže, nikdo ho nepolituje, když funguje jak se očekává, nikdo mu nepoklepe na rameno a neřekne, jsi vážně dobrej. Můžete namítnout, že od žen se zase samozřejmě očekává, že budou dobré mámy a dobré hospodyňky a pak že ještě přispějí do rodinné kasy nějakou tou korunou. Ale být máma je tak přirozené a tak obohacující, že mi nepřipadá, že by to bylo něco co nás ženy zatěžuje, spíše naopak. Zkrátka já jsem žena a jsem jí ráda a chlapům jejich roli ani trošičku nezávidím a těch, co jsou opravdoví chlapi si vážím.
Takže kdybych měla být celý den chlap, vůbec bych tedy nevylezla z postele a snažila bych se ten den prospat, aby byl co nejdříve za mnou a třeba bych si nechala zdát sen o tom, že jsem žena. :-)