Začalo to na skládce. Tedy na skládce to mělo skončit, ale já tomu zabránila. Jeden pán přivezl kočárek torzo proutěného kočárku s úplně rozedranou boudičkou ke kontejneru. Zatímco normální lidi tam věci vyhazujou, já číhám a takovéto věci odvážím domů. Manžel se vždycky děsí, co zas přitáhnu. Minule třeba stoličku, takovou, co na ní sedávala babička, když dojila kozu. Tenhle skvost jsem přitáhla někdy před dvěma roky. Čekal až bude čas a motivace. Motivace přišla s narozením Jáchyma, čas uzrál a já se pustila do práce. Nejdřív vlastně manžel. Poprosila jsem ho, aby kočárek rozdělal. Všechny kovové části se dočkaly odrezovače a pak základního nátěru. To vypadalo takhle:
Pak jsem korbičku vyčistila od prachu a přesvědčila čalouníka o smysluplnosti opravy. To bylo nejtěžší, vůbec se mu do toho nechtělo. Vybrali jsme odstín koženky a objednali. Poté jsem koupila látku dovnitř. Čalouník čekal, až koženka přijde. Pak jsem čekala já, až se čalouník pustí do práce. To bych se načekala, kdybych mu denně nevolala. Pak udělal první variantu, jenže já nebyla spokojená. Podšívku v boudičce neudělal podle mých představ. Jela jsem koupit kus látky znovu a čalouník čalounil znovu. To už jsem z výsledku měla radost. I čalouník měl radost, že se toho krámu z dílny konečně zbaví. Následovala fáze vysprávky poškozených míst výpletu korbičky. Použila jsem zkušenost z kurzu pletení z papíru. To se nadělají slaboučké ruličky z tenkého papíru(telefonní seznam se hodí nejlépe) a těmi se nahradí chybějící proutky. Lepidlo, nůžtičky, pinzeta a hodně trpělivosti bylo zapotřebí. Mezitím jsem nakoupila barvy ve spreji. Barvu slonové kosti na korbičku a o malinko tmavší odstín na kovové části. A pak jsem srejovala. A potom jsem dokoupila ještě jeden sprej. A konečně to bylo ono. Kolečka, to byl trochu problém. Disky v pořádku, ale obutí zteřelé, rozpadající se. Tak jsme zkusili sundat gumy z kočárku po našich dětech a světe div se, ony tam pasovaly. Obout je šlo těžko, ale teplá voda pomohla. Zbývalo kočárek smontovat. Toho se ujal manžel. A jak byl zpočátku skeptický, tak je z výsledku nadšený. Tak nadšený, že ho pyšne ukazuje všem příchozím. A já se s ním ukazuju na veřejnosti. A aby to bylo dokonalé, našila jsem ze stejné látky volán na svoji sukni a mašli na klobouk a v sobotu jsme vyrazili. Užili jsme si to s Jáchymkem oba. Já svých pár minut slávy, neb fotoaparáty cvakaly, Jáchym pohodlí kočárku.
P.S. Máte doma něco podobného? Nebo alespoň blatníky, ty nám chybí. Přijedu, odvezu, pěkně poděkuju. ☺