Můj svět – aneb jak to vnímám já

První cigaretu jsem si zapálila pár minut po půlnoci. Hned jak jsme si připili, olíbali se a  vyšli ven, podívat se na ohňostroj. A to bych  se opravdu ráda na kouření vykašlala, neb z toho ošklivě  kašlu. V noci se mi pak zdálo, že moje dcera neudělala zkoušku a vyhodili ji ze školy. Kdy já si konečně přestanu dělat starosti o své dospělé děti? Pak se mi zdálo, že v kurzu angličtiny nevím co znamená slovíčko always a pak mi kdosi lživě napověděl, že to znamená "prdel" já to řekla na plná ústa. Chci svůj slovík takových slov zbavit,  přitom mluvím sprostě i ve snu. Děs, běs. Ráno jsem se probudila horkem, protože termostat byl nastavený na 23°. Přitom bych ráda omezila topení, abych se otužila a  nebyla celou zimu vždycky usmrkaná a kašlavá. Jenže teplíčko je tak příjemné. Pak jsem si uvařila čaj, abych nepila hned od rána kávu, jak je mým zvykem. Stačí ty, které vypiju během celého dne. Nesvědčí to ani pleti, ani mému žaludku. Snědla jsem k tomu krajíček chleba s nízkotučným sýrem, protože poslední dobou nemohu využít svůj šatník naplno, neb většina sukní a kalhot mě poněkud tísní v pase. Kafe a koláč jsem si dala už za hodinu po snídani, chuť je mrcha. Taky jsem byla  protivná na manžela, když jsem viděla způsob jakým plní konvici vodou. A to jsem si už nejméně milonkrát řekla, že tohle dělat nebudu, stejně jeho zlozvyky nepředělám, jako on nepředělá moje. Jen tím otravuju oběma život. Na desátou jsem byla domluvená s uklízečkami, že přijdu převzít uklizený kulturák. V deset jsem ještě lenošila v županu a poprosila jsem manžela, ať tam zajede. Přitom bych takových pochůzek ráda využila k tomu, abych měla alespoň nějaký pohyb. Pohyb mi fakt chybí. Před obědem jsem zjistila, že nemám na čem usmažit řízky. Musela jsem si půjčit olej od sestry. Měla bych být lepší hospodyňka. Odpoledne jsem zjistila, že nemám napsaný úkol z agličtiny, přestože jsem měla skoro celý týden volno. A to jsem si řekla, že nesmím nepřijemné práce a úkoly odkládat "na potom".  Potom se to většinou stejně moc nehodí, a pak pracuju ve stresu. Nakonec jsem všechno vlastně zvládla, navenek to vypadá v pohodě, rodinka měla svůj oběd, úkol mám napsaný, ty mé tři až  čtyři  cigarety nejsou zase tak moc, do kávy si na zjemnění dávám mlíčko, abych žaludek trochu šetřila, venku jsem chvilku taky byla, když jsem uspávala Jáchyma. Jenže ono nejde o to, jak to vypadá navenek, jde o to, že já vím, že mám rezervy. A ty rezervy bych letos moc ráda využila. Alespoň z části. Držte mi palečky.