Můj svět – aneb jak to vnímám já

Tak jsem včera odpoledne skládala puzzle. Jen takový jednoduchý obrázek, pouhých 77 dílků. Rozložila jsem na podlahu, klekla k tomu a říkám si, nemůže to být problém. Složila jsem tam, kde byl obrázek výrazně barevný, ale ouha,  pak jsem se nehnula z místa. Kolena už mě bolela,jak jsem klečela na podlaze, ale nerada se vzdávám, když už se do něčeho pustím, tak jsem se fakt usilovně snažila. Rodinka si mě ale žádala k jiné činnosti, tak jsem nechala na podlaze, že se k tomu vrátím. Teď jsem šla k počítači, překročila rozložené a koukla jsem zhora na ty dílky. Najednou jsem úplně jasně viděla, kam který patří. Mám hotovo. Jak jednoduché a bez úsilí.  A stačil k tomu jen ODSTUP A NADHLED.