Tak jsem ji zase po delší době navštívila, matičku Prahu. Jela jsem tam konečně ne na otočku pracovně, ne na rychlou návštěvu příbuzných, ale jela jsem tam za učelem užít si historickou Prahu. Mám ji ráda. Jako dítě jsem každé prázdniny nejdřív za doprovodu dospělých, později jen se sestřenicí prolezla v Praze co se dalo. Teď už nemám tolik času, ale pokud to jen trochu jde, ráda se projdu po známých místech. Tak se mi to tento víkend poštěstilo. Udělali jsme si s manželem výlet. Vycházku jsme začali jsme na Hradčanech. Nejdřív královskou zahradu, v podzimních barvách fakt královská podívaná, pak hurá na hrad. U vstupu nás vítá novinka, socha heraldického českého lva, odhalená 28.října. Fotečku s hradní stráží, to je jaksi tradice, pak už jsme na nádvoří pod českou vlajkou. Jako další katedrála svatého Víta. Jsem znovu okouzlena velkolepostí chrámu, i když dovnitř se nemůžeme dostat přes obrovský zájem turistů, ale já byla uvnitř tolikrát, že to oželím. Absolvujeme prohlídku Zahrady na valech, kde se nám otevírájí zajímavé pohledy na hrad, do zahrad i na samotnou Prahu. S povděkem sleduju co se opravilo, jak se to tu mění k lepšímu. Stojíme u hradeb, kocháme se pohledem na Petřín, na Prahu, pozoruju ukouzlené turisty jak cvakají fotoaparáty a jsem naplněna tak trochu hrdostí, že je to dílo mých předků, že mi to tu tak trochu patří, že jsem češka. Ale při pohledu dolů na střechy moje češství dostane pořádnou facku. Pod námi terasa restaurace, na terase atrapa krávy v životní velikosti a velký nápis COWBOY. Žádná hospoda U býka, nebo něco podobně českého, ale COWBOY.
Byl to ale jen první políček ten den. Další jsem dostala v Nerudovce při pohledu na obchůdky ze suvenýry. Smutná podívaná. Obchody nabízejí zboží, které s českou republikou má pramálo společného. Ruské matrjošky, navíc pomalované tak, že by se asi i rusové styděli, místo becherovky a slivovice nabídka absintu, české granáty takové velikosti, jaké vůbec neexistují, gelové svíčky se zatavenými mořskými mušlemi (pak se divme, že se jednou zeptali spolužáci mojí dcerky, kde že máme moře), a prý české sklo, které taky moc česky nevypadá. Marně hledám tu panenku, v českém nebo moravském kroji, po které jsem vždycky toužila a nikdy ji nedostala, protože mi bylo řečeno, že to jsou panenky pro turisty, že nejsou na hraní. Vždycky jsem těm japonským a jiným turistům záviděla, že můžou mít doma ve vitríně takovou krásu. Zdá se, že už jim nemám co zavidět. Až mě s toho rozbolela hlava, tak si v Malostranské lékárně kupuju ibalgin. Jééééééé hurá ten je vyroben v Horních Měcholupech. Další facku dostávám na Karlově mostě, první pouliční hudební produkce je řecká píseň Děti z Pirea, tak ta je alespoň zpívaná česky, další uprostřed mostu je už v ruštině a na konci mostu hrají jazz a zpívají anglicky. Je mi z toho tak trošku smutno, ale ještě musím strávit skutečnost, že české hospody nenabízejí téměř žádná typicky česká jídla. Nikde nemají svíčkovou, knedlo zelo, bramboračku, nic takového, jen ceny jsou jaksi typicky české, snažící se turisty oškubat. Nevadí, že české hospody jsou skoro prázdně, vždyť turisti si zajdou do MacDonalda, do KFC nebo do čínské restaurace, kterou naproti otevřeli vietnamci. Tam si můžou dát kromě thajské kuchyně i americké brambory. Udělali jsme to taky tak, milé bylo, že pivo měli české - staropramen. Jenže mě čekala ještě jedna facka, tedy pořádná pecka, protože přišla jaksi zrádně. Obchůdek lákal dovnitř nápisem Typická česká dřevěná hračka a byl plný veselých barevných kostiček, kačenek, koníčků a pejsků na šňůrce, radost pohledět. Jenže radost to byla předčasná, protože uprostřed toho se na mě šklebila, ve dřevě vyvedená a jásavou zelenou barvou natřená, postavička Schreka. Že by dostal čestné české občanství aniž bych si toho všimla? Abych se vzpamatovala, zašli jsem cestou ze staromáku do krámku, kde jsme si koupili pár bonbónu z belgické čokolády. Čokoláda se mi rozpustila na jazyku a s tím jaksi i moje sobotní vlastenectví.
Ale výlet to byl přesto všechno fakt pěkný, nedáme se odradit, zase pojedeme. Příště třeba na Vltavu na lodičky....................... Jen doufám, že nám nenabídnou gondolu.