Můj svět - aneb jak to vnímám já –

Co mě nezabije, to mě sice posílí, ale může mě zmrzačit

Datum: 10. 11. 2010 16.52 | Autor: Já | Kategorie: Vážně | Komentáře: 17

Dostala jsem podpásovku. Nebyla jsem na ni připravená.

Byla jsem zaskočená. Zaskočená tak, že jsem nebyla schopna reagovat.

Podpásovky mi vyráží dech.

Cítila jsem se zrazená. Cítila jsem se podvedená.  Cítila jsem se zklamaná.  Cítila jsem lítost.

Můžu si za to sama. Přistupuju k lidem s předpokladem, že jsou dobří.

Vypovídala jsem se. Stěžovala jsem si rodině. Stěžovala jsem si přátelům.

Plakala jsem. Na rameno i do polštáře.

Zuřila jsem.  Na toho kdo mi ublížil, na to co mi ublížilo, zuřila jsem i na sebe, že jsem nerozpoznala dřív.    

Nadávala jsem,  nadávala jsem nahlas i potichu. Nadávala jsem i sprostě.

Ale nevyplakala, nevypovídala, nevyzuřila a nevynadávala jsem všechno.

Stále se cítím zrazená, podvedená, zklamaná a stále je mi to líto.  

Mohla bych se pomstít.

Pomsta prý je sladká.

Zbraně mám.

A bolelo by to.

Nehodlám je použít.

Nesnížím se k tomu.

Chci z té situace vyjít posílená, nikoli zmrzačená.




Komentáře:

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: