Tak jsme tuhle vedli diskuzi na téma kam vedou naše cesty a kde je naše místo. Jeden přítel zastává názor, že když málo myslíme na sebe, rozmělňujeme své síly. Prý, když myslím víc na druhé, tak nikdy nenamaluju Monu Lisu, nikdy nepřeplavu kanál La Manche , nebo něco podobně velkolepého. Prý sice nikoho nezarmoutím a taky nikoho neoblažím.
Jenže každý máme jiný úkol na tomhle světě, ono totiž, aby někdo mohl namalovat Monu Lisu, tak jiný musí vyprat a vyžehlit prádlo, nakrmit děti, nebo v kuchyni oškrábat brambory k večeři.
A to není málo, taková dobrá večeře s těmi, které milujete, může být velkolepější něž cokoli na světě.