Můj svět – aneb jak to vnímám já

Bylo nás pět

Datum: 23. 8. 2011 21.45 | Autor: Já | Kategorie: Vážně | Komentáře: 12

Jsou sourozenci

a nevědí o sobě

telefon, adresu, nic

prostě se nestýkají

prý se pohádali

a nechybí si.

Nás  bylo doma  pět

pět dětí, jako prstů na ruce

prali jsme se v  dětství

přeli jsme se v pubertě

 vyměňujeme si názory dodnes

 neboť jsme každý trochu jíný

  různé skutečnosti vidíme různé

  hájíme  důrazně svoje názory

neboť jsme všichni  trochu stejní

může to vypadat jako  hádky

a někdy  to jsou hádky

a přesto 

stále patříme k sobě 

 pořád  je nás pět

 jako pět prstů na ruce

máme každý svůj život

dlaň je rozevřená

 ale připravená

v případě potřeby

 sevřít prsty v pěst.


Podobné články:
Když mi bylo třináct
Léto bylo včera od 11.00 do 13.00





Komentáře:

  1. Jarka24. 8. 2011 8.02

    Já jsem nejstarší ze čtyř sourozenců. Nejmladší sestra je o 14 let mladší a když jsem se vdávala ještě nechodila do školy, ale i s tou jsme, jak dospívala, našly společnou řeč. Její syn, je stejně starý, jako můj vnuk a dnes jdeme společně k bazénu. Nedokážu si představit, že bych své sourozence nechtěla znát. ;-)



    odpovědět | Odpovědi: Mi-lada [3],
  2. NewOld24. 8. 2011 9.57

    Krásně napsané, Miládko. Ten závěr je silný! ♥
    Asi to bude vypadat, že opisuju od Jarky, ale fakt tomu tak není. :)
    ...
    Jsem nejstarší ze čtyř sourozenců (samé holky). Nejmladší sestra je o 13 let mladší než já, a stejně jako u Jarušky, ani ta moje nejmladší ještě nechodila do školy - když jsem se vdávala.
    Jednu svoji sestru mám až v Hamburku.
    Ta nejmladší si užila své (Miládko, Ty víš). S tou třetí si sice ani jedna moc nerozumíme, ale když jde do tuhého, držíme při sobě jako Mušketýři! Jedna za všechny, všichni za jednu! :)
    ...
    Hezký den.



    odpovědět | Odpovědi: Mi-lada [3],
  3. Mi-lada24. 8. 2011 13.59

    Odpověď pro Jarka [1]: Odpověď pro NewOld [2]: I my jsme na tom s věkovým rozdílem podobně. Mezi nejmstarší a nejmladším rozdíl 14 let. U dětí je to hodně, v dospělosti se tak nějak smazává. :-))



    odpovědět
  4. josef24. 8. 2011 17.22

    Já jsem jedináček. Vždycky mi to bylo líto. :-( A teď ještě víc.



    odpovědět
  5. skaut6824. 8. 2011 17.46

    My byli, ještě teda jsme, tři. Mám dva mladší brášky. Byli jsme vedeni, hlavně mámou, že rodina je na prvním místě. Máma je též ze tří dětí. Též drží spolu. Tedy už jen ona a sestra. Brácha jim umřel. Táta též ze tří dětí. Má dvě sestry. Hamižné. Když jim máma umírala, starali jsme se o ni my. A ony, co od ní bydlely pár desítek metrů, se na ni... Dědictví je rozdělilo tak, že o nich nic nevíme. Dědictví... Starý domek o dvou místnostech, dávno se rozpadl, trocha půdy. Táta je vyplatil, dal jim víc, než jim náleželo, ani tak jim nestačilo. Nechápala jsem.



    odpovědět
  6. skaut6824. 8. 2011 17.48

    P.S.: Tak krásně jsi to napsala. Cítit tu sílu a moudro a lásku.



    odpovědět | Odpovědi: Mi-lada [7],
  7. Mi-lada24. 8. 2011 20.25

    Odpověď pro skaut68 [6]: Viš, že jsem z takových vzkazíků rozpačitá, ale děkuju.



    odpovědět
  8. lentilka25. 8. 2011 7.15

    Taky jsem jedináček. Moje děcka nebudou. Když je vidím dnes, říkám si, jestli se mají vůbec rády. Někdy. A zase jindy si říkám, jak je dobře, že jsou dvě. O sourozeneckých vztazích nevím nic, nevím, jak je vést, snad se holky porovnají.



    odpovědět | Odpovědi: Mi-lada [9],
  9. Mi-lada25. 8. 2011 7.44

    Odpověď pro lentilka [8]: Lentilko, taky jsme se prali, přeli, hádali a děláme to stále. . Přesto se máme rádi.
    Tedy už se neperem.



    odpovědět
  10. Jirka127. 8. 2011 23.22

    My jsme se se sestrou, ale opravdu náhodně, oba přestěhovali, v rozdílu 20 ti let po sobě, na stejné místo, bydlíme dvě minuty od sebe. A krafáme spolu furt.



    odpovědět
  11. Lída29. 8. 2011 13.56

    My jsme také čtyři sourozenci, bylo by nás pět, bráška, kterého moc nepamatuju, zemřel ani ne půlroční. Měla bych tedy bratry dva. Je jen jeden, o2 roky starší než já, druhá sestra je o 5 let mladší než já a ta nejmladší o 10 let. Také se stýkáme, víme o sobě a neumím si představit, že bychom se nepohodli. S nejmladší Jarčou se navštěvujeme každý týden, bydlíme nedaleko od sebe, bylo to tak ještě když s ní žila v rodném domě i maminka a tyhle návštěvy se staly už dávnou tradicí u buchet a u kávy klevetíme...



    odpovědět
  12. Werri7. 9. 2011 17.47

    Ahoj Miládko, moc tě po douhé době zdravím. Tak zase začínám procházet blogy a dělat něco i na svém. Jsem ze 4 holek a neumím si představit, že bychom spolu nekomunikovaly. Vždy jsme držely spolu. Přála bych tento pocit každému kdo sourozence má.



    odpovědět

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: