Poslední článek byl prý hodně navážno, tak teď zas trochu mých včerejších trapasů, třeba vás pobaví.
Hned rána jsem vnucovala u doktora místo průkazky pojištěnce svoji kreditní kartu. Asi trénuju na to, až budem u doktorů platit už úplně všechno přímo. Sestru jsem pobavila, prý by ráda ještě PIN.
A pak, když jsem měla prohlídku u gynekologa šťastně za sebou (dámy jistě pochopí, jak se mi ulevilo) běžím radostně na parkoviště, už z dálky cvaknu klíčkem, jak spěchám, abych už byla pryč a nastoupím do auta. Chci hodit kabelku na místo spolujezdce a tam… sedí paní… zírali jsme na sebe, obě zděšené, asi půl minuty než mi docvaklo, co jsem provedla. Jsem v cizím autě. Paní jsem nepobavila, vyděsila jsem ji.
Poté jsem jela na školení, tedy svým autem, našla jsem to správné. O přestávce jsem zašla na toaletu, vzala jsem si sebou mobil, čekala jsem na důležitou zprávu. Jenže jsem neměla žádnou kapsu, tak šup s mobilem za podprsenku. Vyjdu za záchodu, mobil stále hřeju na prsou, na chodbě jsem byla představena novým lidičkám, stojíme tam, vedeme takové ty řeči, co se tváří inteligentně, já se taky snažím tvářit inteligentně, docela záleželo na tom, abych zapůsobila, když v tom .....ten můj mobil zazvonil. Zadoufala jsem chvilenku, že mě jen některý z mých potomků prozvání, abych se ozvala zpět, ale ne, zvonění mobilu se stupňovalo a ještě navíc vibroval. Hovor ztichl, už bylo všem jasné, že zvoním já, nezbylo než přiznat barvu a sáhnou do záňadří. No co, chtěla jsem zapůsobit, zapůsobila jsem, alespoň si mě budou pamatovat J.
P.S. Taky něco přiznejte, chci se někdy smát někomu jinému než sobě.