Můj svět – aneb jak to vnímám já

Byla jsem na konferenci. Dala jsem si před začátkem kafe. Po kafi jsem měla žízeň. Během přednášky jsem vypila   celou vodu. Holky jistě pochopí, že jsem za hodinu fakt  potřebovala. Přednášející asi nepil nic a zřejmě byl i nekuřák. Pauzu ne  a ne udělat. Kdybych chtěla odejít, viděl by mě celý sál, dveře ven byly hned vedle  přednášejícího. Tak jsem ještě čekala a doufala. Pak mi zazvonil mobil. Taková fajn příležitost předstírat, že máte veledůležítý hovor a opustit sál. Našla jsem onu místnost. Mobil nebylo kam odložit, tak jsem ho třímala v levé ruce. Ve chvíli, kdy se mi močový měchýř vyprazdňoval, mobil zazvonil znovu. Automaticky jsem to zvedla.  Volal můj bývalý šéf. Máme spolu k řešení nějakou práci. V tom mi došlo, že to může být slyšet. To jak čůrám. Přitiskla jsem mobil těsně k uchu aby nesnímal všechny zvuky v místnosti. Volající se ptal kde  jsem, že by se stavil, že potřebuje podepsat plnou moč. Takhle přesně to řekl. To mě odrovnalo a  začala jsem smát. Kdybych nebyla zrovna vyčůraná tak se snad smíchy počůrám a povídám: "nedám, žádnou už nemám, právě jsem ji odevzdala." A jelikož jsme nejen bývalí kolegové,  ale jsme i kamarádi, vylíčila jsem mu situaci. Neuvěřil mi, dokud jsem nespláchla. :-) To už bylo slyšet zřetelně.