Můj svět – aneb jak to vnímám já

Jak jsem chtěla být za dámu

Datum: 15. 7. 2009 12.01 | Kategorie: Tak trochu s humorem | Komentáře: 1
Konečně to pravé léto. Dneska den jak vymalovaný. Obloha  modrá, sluníčko už po ránu hřeje,  i když teploměr ukazuje jen 15 °. Mimochodem, všimli jste si, že 15° v létě je mnohem teplejších než 15° třeba na podzim? No, to je asi blbost, ale já to tak vnímám.  

Takže dnes ráno si do těch 15°oblékám svoje nejhezčí letní šaty, které jsou blankytné jako obloha a abych byla za dámu, beru si k tomu i bílé botky . A jako bonus,  a to už dělám pro svoji image opravdu hodně,  si beru  i bílou kabelku.  Měnit kabelky , to je pro mě vždycky trochu problém, přendávat to množství věcí, která  mám ve svém kabelce  velké tak, aby se tam vešly desky formátu A4, mě vždycky odradí od toho, abych se barevně sladila. Dneska je ale den, kdy nejedu na žádné jednání a náladu mám takovou  prázdninovou , tak i tohle  ráno zvládám. Připadám   si skvěle, přesvědčená , že mi to opravdu sluší, ovšem jen to té chvíle, kdy ke mně na zdravotním středisku přistoupí  paní a omluvně mi šeptatá: „Je mi trapně, ale máte šaty oblečené naruby".  Paní se prý cítila trapně, ale co teprve já, nejradši bych se propadla. Na záchodku převlékám  šaty, mělo by být vše v pořádku, ale ten skvělý pocit už je pryč. A navíc začínám cítit, že botky bez punčoch trochu dřou. Jasně, správná dáma nechodí nikdy bez punčoch.  Mám potom ještě pár pochůzek ve městě, boty dřou čím dál víc.  Nakonec musím ještě na týdenní nákup. Po Hypernově už se pohybuju jen s obtíženi a v oddělení obuvi vybírám pantofle, do kterých bych se nejradši přezula hned. Co na tom, že mají oranžovou barvu, hlavně aby nedřely. Ukládám pantofle do košíku a těším se  až zaplatím a přezuju se. Ale abych to neměla  tak jednoduché zjistím poté, co vyndám celý nákup na pás, že jsem nezvážila brambory. Na chviličku mě napadne, brambory radši nekoupit, ale na víkend je budu fakt potřebovat, tak  zanechávám vše na pásu, za sebou frontu lidí, které  evidentně zdržuju, a snažím se co nejrychleji doběhnou k váze. No, doběhnout je silné slovo, protože  díky těm botkám už kulhám. Dobelhám se zpět, zaplatím, jsem vyřízená. Abych se dostala zpět do formy, tak si u auta otvírám coca-colu, kterou si ty báječné šatky celé postříkám.

Ještě  mě mohla zastavit policie, která stojí  na výjezdu z města, ale zřejmě jsem si svoje už dneska vybrala.  Tak jsem šťastně zpět, šaty už se suší na šňůře, na sobě mám svoje oblíbené kraťasy a tričko a na nohou pantofle. Den  je stále jako vymalovaný je mi skvěle, i když nejsem za dámu.


Podobné články:
Jak jsem potkal....
Jak jsem zaspala dobu
Jak jsem si chrochtala
Mezinárodní rozhovor, aneb jak jsem se zbytečně snažila
Dostala jsem ocenění
Četla jsem---Skleněný pokoj
Viděla jsem ....Srdcetep
Četla jsem.....Dobrý proti severáku
Jak jsem chtěla být za dámu II
Nakonec jsem přece jen plakala





Komentáře:

  1. Eliška19. 8. 2009 15.18

    Stalo se i mě něco podobného. Měly jsme hodnocení knihovny a hodnotit přijede delegace z Prahy a Jihlavy. Utíkala jsem se domů převléci abych byla hezká. Naházím to na sebe a letím zpádky do knihovny načež tam už byla delegace z Jihlavy a jedna pani ke mě přistoupila a říká, nerada ale musím Vám říct že máte naruby halenku. Co na to říci,trapasy se dějí jen za živa.



    odpovědět

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: