Jsem někdy vážně roztržitá, to už jsem tu psala. Mě tedy vždycky potěší, že když je někdo stejně zmatený, tak třeba tím, že zveřejním moje excesy, potěším někoho já.
Včera jsem napsala úkol z angličtiny a šla jsem k počítači, aby si zkontrolovala chyby. Dělám jednak proto, abych nevypadala jako blbec před svým učitelem a taky se tím učím. K počítači jsem si přinesla úkol a hrnek s kafem. Jenže ta moje mrcha líná, která už nutně potřebuje přeinstalovat, se rozbíhá tak pomalu, že jsem půl kafe vypila a počítač pořád startoval. Tak mě napadlo, že zatím zaleju kytky, šla jsem dolu pro konvičku s vodou, přinesla ji nahoru a.....vodou na zalévání jsem si dolila ten hrnek s kávou.
Nebo jiná situace. Přišla jsem domů z práce, hladová jak tři dny zasypaný havíř. Namazala jsem si krajíc chleba, obložila sýrem, zahnala největší hlad třemi sousty a pak mě napadlo, že to vylepším rajčátkem. Otevřela jsem ledničku, krajíc chleba stále třímajíc v ruce. Na to, abych to rajče vyndala z té plastové vaničky a z folie jsem potřebovala obě ruce, krajíc jsem odložila, rajčátko oprala a.....safra kde mám ten krajíc chleba? No, našla jsem ho až jsem druhý den ráno v ledničce, položený na kostce másla. Nakonec ještě kvůli své roztržitosti zhubnu.
Ale zdá se, že roztržitost je nakažlivá. Moje kolegyňka dostala onehdá pozvánku k dětské lékařce na povinnou prohlídku pro jedno ze svých dětí. Dopoledne mi líčila jak měla problém nachytat ranní moč svého nejmladšího synka do zkumavky, pak odpoledne tu zkumavku zapomněla doma, nechala svého malého sedět v čekárně a běžela pro tu moč. Poté, co s jazykem na vestě doběhla zpět na zdravotní středisko, se dověděla od sestřičky, že to pozvání bylo pro jejího nejstaršího synka. Je to šikulka, trefila se alespoň do pohlaví dítěte, taky mohla vzít na prohlídku třeba dcerku.