Vymyslela jsem si nějaké stavební úpravy. Stále něco vymýšlím, problém bývá sehnat zedníka. Na takové "šmrdlačky" jako je někde kousek vybourat, kousek zazdít, kousek omítnout, tak na takový kšefty každej kašle. Až loni mi kamarádka dohodila zedníka vedle ze vsi. Chlap jak hora, ale má zvláštní slovník. Tedy ne slovník, ale spíš slovníček. Používá zdrobněliny, kde se dá, dokonce i tam kde se nedá. Dneska opět nezklamal. První věta zněla: "Tady přiřízneme cihličku, trochu maltičky a pak už budeme pokračovat na lepidílko". Pokračoval, cihličky přiřezával, lepidílkem lepil, pivečko nepil, jen vodičku se šťávičkou, pilčičku používal, maltičku míchal, okýnko metříčkem měřil, pak si nářadíčko umyl, nabídnuté kuřátko chtěl jen malinko ohřát, trošičku brambůrek si dal a okurčičku, zapil šťávičkou a zeptal se, zda může dát kostičky kočičce. Za čtyři hodinky práce chtěl pětistovečku a slíbil přijet v sobotu dodělat omítečku. Večer jsme seděli s manžílkem na lavičce a kochali jsme se dobrou prácičkou našeho zedníčka. Zítra nám přivezou okýnečko a osadí taky futérko na dveře.
Hlavně aby se nám ten nový pokoj nescvrknul na malilinkatý pokojíček. ☺