Můj svět – aneb jak to vnímám já

Nastala v sobotu taková situace, že dcerka Mi-lady potřebovala pohlídat Jáchyma. Což o to by nebylo, Mi-lada se na půlročního Jáchyma (no ano už je mu zítra půl roku) jen třese, ale  bylo to všechno trochu zamotané jednak časově, pak taky  potřebou hlídat Jáchyma nikoli doma, ale ve městě a hlavně potřebou Jáchyma krmit mateřským mlékem. Tak jsme vymysleli takový zamotanec, na jehož konci to pak  nějak hloupě vyšlo, že na Mi-ladu nezbylo žádné auto, kterým by dojela domů. Mi-lada si tedy domluvila, že pro ni přijede Jáchymův děda. Že přijede na zavolání. Toni, vezmi si mobil k sobě, kladla mu Mi-lada na srdce, ať mě slyšíš. Vezmi si ho k sobě radši hned, ať se dovolám, zdůrazňovala Mi-lada. Mi-lada se vzteká, když se ho  nemůže dovolat a tak Jáchymův děda radši mobil šupnul do kapsy hned a dál si pokračoval v práci na dvorku, na zahradě i ve stodole. Prostě užíval si soboty dle svého a v klidu, neb všichni odjeli. Klidný byl ovšem jen do chvíle, než šel zkontrolovat funkci  ČOV.  Čistírna odpadních vod vypadá jako studna, ale není to studna.  Místo vody je plná  sraček odpadních vod. A jak kontroval důkladně, nahnul se k hladině a ten mobil, svině klouzavá,  spáchal sebevraždu. Nebo to byla vražda?  Ne, nešťastná náhoda to byla. Nešťastný byl i on, neb viděl jak mobil mizí nenávratně v kalné smrduté kaši ze které není záchrany.  Věděl, že mobil neuslyší a kdyby i nakrásně ještě zazvonil, rozhodně ho z hloubky 1,5 m nezvedne.  Mi-lada ho u toho neviděla, ale docela dobře  si to dovedla představit,  jak tam asi stál a zíral. Když ji nakonec sehnal  na pevné lince v jejich  bývalém bytě a líčil jí to,  docela  se bavila. Méně  se bavila, když  mu jela koupit  nový mobil. To  totiž Mi-lada na benzince  zjistila, že nemá kartu ani hotovost. Jasně že až poté, co si natankovala plnou.  Ale to už je jiný příběh. Konec má ale taky šťastný.  Mi-lada domů dojela  a manžela už se taky dovolá.  Oba jsou zase mobilní.