Já a můj muž jsme rozdílní. Velmi rozdílní. Jak jinak, vždyť ženy jsou z Venuše a muži z Gurunu. Jeden z těch rozdílů je v tom, jak vidime, nebo možná spíš komentujeme denní problémy. Já, možná proto, že stále musím pracovně řešit nějaké průsery problémy a negativních zpráv mám dost a dost, tak miluju dobré zprávy. Vždycky se snažím ve všem vidět spíš to pozitivní a to vyzdvihnout, o tom mluvit. Je to pravděpodobně taková moje obrana, prostě to negativní nebrat tolik na vědomí. Možná si myslím, když o tom nebudu mluvit, že to samo zmizí. Ne tak můj muž. Ne že by to pozitivní neviděl, ale bere to jako samozřejmost a má potřebu sdělovat mi jen to negativní. Tak zatímco já se raduju, že mi vyklíčily ředkvičky, on vidí, že jsou nasety moc hustě. Zatímco já řeknu, že krásně svítí sluníčko, on řekne, že nám uschnou ty smrčky, které nasázel na jaře. Přijde z venku a sděluje mi, že na auto mi serou ptáci, že bude pršet a to prádlo mi neuschne, že vzadu na zahradě padá plot, že soused je vůl, že kocour se zřejmě ztratil, protože se už tři dny neukázal a že .....a že.....Někdy se ptám, zda by nevěděl něco pozitivního a někdy přímo prosím, ať mě negativních zpráv ušetří. Snaží se , fakt že jo. Dneska dokonce, když mi přinesl první zralou jahodu (mňam ta byla slaďoučká) tak povídá: "Budeme mít spoustu jahod a třešní" Ale aby to zase nebylo tak moc pozitivní, aby se nezpronevěřil svojí pověsti posla špatných zpráv, hned dodal: "Jenže až bude hlavní sklizeň, budeme právě na dovolené." Což pro vlastně pozitivní zpráva, že jo.? :-)