Když mi bylo třináct měla jsem vlasy po ramena. Odbarvovala jsem si je heřmánkem, abych je měla světlejší. Teď mám vlasy taky na ramena a barvím si je. Jenže barvičkama, abych schovala ty, co mi světlají.
Když mi bylo třináct byla jsem samá ruka a noha a babička mi říkala, ať pořádně jím, abych byla pěkná Babička by měla radost, pořádně a ráda jím. Ruce a nohy mám stále, akorát už nejsou k tělu tak nesouměrně velké. Jsem pěkná. :-)
Když mi bylo třináct měla jsem školu zadarmo a nedaleko a nechodila jsem tam ráda. Jen češtinu jsem milovala. Vlastně našeho češtináře. Teď chodím na angličtinu, kterou platím, mám ji docela daleko a zamilovaná nejsem. Učí nás totiž slečna Lucy a mladík, který by mohl být můj syn. Ale chodím tam moc ráda.
Když mi bylo třináct nechápala jsem rodiče a prarodiče proč se o mě bojí, když nepřijdu včas domů.Teď se bojím o svoje děti a vnoučata a to stále, nejen když nepřijdou včas domů.
Když mi bylo třináct tak jsem se hodně smála a občas plakala. I teď se hodně směju a občas pláču.
Když mi bylo třináct tak jsem někdy měla pocit, že mi patří svět a někdy zase, že mi svět ubližuje. Teď sice vím, že mi svět nepatří a že mi ani neubližuje, ale přesto jednou létám, pak zase padám na hubu.
Když mi bylo třináct tak se mi klepala kolena, když jsem potkala svoji lásku. I teď se mi kolena klepou. Jen důvody jsou kapánek jiné. Na sport si budu muset brzo kolena bandážovat. :-D
Když mi bylo třináct děsně jsem toužila, aby si lidi všimli, jak jsem šikovná. Dělala jsem pro to docela hodně. I teď jsem ráda, když se mi něco povede. A když si toho někdo všimne jsem ještě radši. I teď se hodně snažím.
Moc jsem se tedy nezměnila, jen v drobných detailech. :-))))Ve třinácti je už človíček asi dovařený.