Můj svět – aneb jak to vnímám já

Václavské časy - díl třetí - sobota

Datum: 5. 10. 2011 17.34 | Autor: Já | Kategorie: Tak trochu deníček | Komentáře: 6

V sobotu, v den odjezdu,  jsem trochu zdramatizovala odchod z hotelu. Po snídani jsem šla ještě plavat a  povídám manželovi, že kdybych se dlouho nevracela, tak ať mě jde hledat. Den předtím jsem totiž zůstala viset ve výtahu a trvalo celých 10 minut, než mě vysvobodili. On ten přepych zase není tak dokonalý, aby technika nezradila. V bazénu nefungovla vířivka, prý neukáznění hosté zavařili motor, a lázeňká mi navrhla, že mi za to připraví koupel na uvolnění. Prý na čtvrt hodinky. Ze čtvthodinky nakonec byla půlhodina a my měli do 10 hodin upustit pokoj. Když jsem v 10 a pět minut stála za dveřmi pokoje, manžel mě kdesi hledal. Nakonec jsme v půl jedenácté opouštěli hotel, on naštvaný, že jsem nepřišla včas, já naštvaná, že se zbytečně zlobi. Naštvání jsme si nepěstovali, neb být naštvaný není nic produktivního. Došli jsme kolonádou podél pramenů až k hotelu PUPP. Mimochodem  kdysi působil mnohem luxusněji, ale v dnešní době, kdy lusux křičí ze všech stran, se jeho vyjímečnost jaksi ztrácí.  Od Puppu  jsme si lanovkou vyjeli na vyhlídku Diana. Jasněže se tam dá dojít i pěšky, ale pěší turistiku jsme provozovali v pátek a to nám jaksi stačilo. Na rozhlednu jezdí dokonce výtah, i ten jsme využili, prostě ani krok navíc. Pokochali jsme se, vyfotili jsme a mazali dolů lesoparkem.  Zbývalo natočit minerální vodu pro babičku, koupit oplatky a hurá domů. Domů jsem se těšila, neb ono to:  "všude dobře, doma nejlíp", fakt platí.  Alespoň u mě ano. Neděli jsem strávila líně a příjemně. Pověsit prádlo na zahradě, usmažit houbové řízečky, to nepovažuju za práci. To je relax, který mě nabíjí. Možná i víc, než výlety.  Docela se těším na všední dny, dokonce i na ty, kdy nebude tak hezky a bude víc času na to, pobýt doma. Jako přímo v domě u kamen. Kdy venku je tak, že by psa nevyhnal, dřevo voní  a v kamnech praská. Ten čas mi připadá vždycky jak dárek. Ten čas, který se nedá koupit. Ani na za drahé peníze, natož pak  na Slevomatu. Jinak ale Slevomat doporučuju, dá se tam koupit ledacos za rozumné prachy. Teď zrovna třeba toto:  http://www.slevomat.cz/cs/cestovani

 


Podobné články:
Václavské časy-díl druhý-pátek
Václavské časy-díl první-středa, čtvrtek





Komentáře:

  1. Josef5. 10. 2011 18.04

    Jak vidím už máš zase nějaké cestovatelské choutky. Ale máš pravdu, chce to pár výletů a zase šupky hupky domů. O Slevomatu jsem neměl ani tušení, docela bych se toho obával. Platí se předem a co když tě napálí?



    odpovědět | Odpovědi: Mi-lada [4],
  2. Jana5. 10. 2011 20.53

    Tak jsem se k Tobě zase konečně dostla a početla jsem si. Milé povídání o cestování a jiných radostech života. :-)



    odpovědět | Odpovědi: Mi-lada [4],
  3. Jarka5. 10. 2011 21.02

    Víš, že se Miládko, taky docela těším na ty sychravé dny, co nás čekají?! I když nemáme ta praskající kamna, ale jen ústřední topení. Podzimní čas a zimu, měla z tohoto důvodu vždycky ráda i moje mamka. Vždycky říkala, že když je brzo tma a venku nevlídno, drží se pěkně rodina doma a má nás všechny pohromadě. A podzim má ráda pořád, i když už jsme ji dávno všichni z hnízda vylétli. :-)



    odpovědět | Odpovědi: Mi-lada [4],
  4. Mi-lada6. 10. 2011 7.04

    Odpověď pro Josef [1]: Já mám se Slevomatem dobrou zkušenost, neboj se toho. Tentorkrá ale nekoupím, dám si chvíli pauzu. Doma je taky pěkně. :-)
    Odpověď pro Jana [2]: Jani, děkuju, je milé, že je Ti moje povídání milé. ;-)
    Odpověď pro Jarka [3]: On takový rozehřátý radiátor taky není k zahození. Je to spíš v tom, že se člověk cítí doma jako doma. :-)



    odpovědět
  5. SignoraA6. 10. 2011 10.46

    Ono opravdu platí, všude dobře, doma nejlíp. Já podzim ráda nemám, je to smutné období, kdy něco končí a zem usíná. Možná to způsobuje to, že mám spoustu středomořských kytek, které ted' všechny nádherně kvetou a já je na podzim musím nastěhovat do domu a mnohé ostříhat. Ranní vstávání a cesta tmou do práce, za jakéhokoliv počasí mi na dobré náladě také nepřidá. A pak, když nastane změna času, jsem totálně vykolejená. Budím se sama, což znamená, že vlastně vstávám ještě o hodinu dříve ve čtvrt na pět. Trvá mi měsíc, než se srovnám.
    Už aby bylo po podzimu a zimě. I když zase budeme o půl roku starší. :-D



    odpovědět | Odpovědi: Mi-lada [6],
  6. Mi-lada6. 10. 2011 12.56

    Odpověď pro SignoraA [5]: S tím vstáváním je trochu problém, do tmy se mi moc nechce. Pelíšek je vyhřátý a lebedím si. Naštěstí nemusím moc brzo.:-)



    odpovědět

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: