Vždycky mám ohromnou radost, když dostanu pozvání na svatbu. Je milé, když si někdo přeje, abych s ním tu důležitou životní chvíli sdílela. A pak taky ta spousta dobrého jídla :-). Pozvání, které přišlo před měsícem, mě potěšilo ještě mnohonásobně víc než obvykle. Vdává se sestřenka moje nejmilejšíí, družka mých dětský her, kamarádka z nejvěrnějích. Je to její druhá svatba, před dvěma roky ovdověla. Tak moc jsem jí přála, aby nezůstala sama. S radostí z pozvání přišla i starost, co koupit ke svatbě. Ti dva, co se berou, jsou už nějaký ten pátek dospělí a všechno mají a většinou dokonce dvakrát. Teď mají i jeden druhého a to je pro ně dar nad všechny dary. Když říkám, že jsem měla starost nemyslím to doslova. Vymýšlet a kupovat dárky to já moc ráda. Přemýšlela jsem, vymýšlela a nakonec jsem přece jen koupila něco do domácnosti. Osušky a ručníky se, myslím, hodí vždycky. Jenže ouha, nikde neměli kvalitní a přitom hezky zabalené. Naštěstí měli alespoň kvalitní. Tedy doufám, že jsou kvalitní. Jsou heboučké a měkoučké, prý to dělá přidané bambusové vlákno. S balením jsem si trochu pohrála. Tady je výsledek.
A dneska odpoledne předám dáreček těm dvěma, kteří měli to štětí a našli se. A co jim přát? Ať je Bůh opatruje, oni si to zaslouží.