Pátek večer. Mladí kluci mi ještě tykají. Tedy tyká mi můj učitel angličtiny, protože musí, je to v pravidlech školy. Neví ale chudák kam s očima, neb jsem v kurzu nejstarší a mohla bych být jeho máma. A pak mi v pátek tykal ještě jeden. To když jsem mu nacouvala do auta. "Seš blbá nebo co? Kam koukáš blbko?" "Nikam, nekoukám nikam, prostě jsem se nepodívala" přiznávám. Chce volat policii. Nechápu proč, na autech není žádná škoda, jen to trochu bouchlo. On tvrdí, že má zmáčklou značku. Nakonec chce dvě stovky. Nemám je, ale jsem ochotna mu je dát, když se mnou dojede k bankomatu. Jsem fakt blbá, já mu ty dvě stovky dala.
Sobota večer. Jedeme do divadla. Milé je, že lístky jsou volňásky. A mám to zadarmo, hlásím manželovi. Zadarmo je i vstupné do muzeí v celém Brně. Před představením stíháme moravské muzeum a po představení Špilberk. Špilas, říkají brňáci a šli se tam ten večer podívat snad všichni. Zadarmo ale nebyly šaty, které jsem si koupila u Toma Taylora. Jsem v tom nevině, šli jsme tam kvůli pánskému tričku. Netušila jsem, že dělají i holčičí věci, fakt ne.
Neděle. Čekám návštěvu. Blogerku Newoldovic Renátku. Upekla jsem bábovku. S ořechama a s čokoládou. Taky jsem upekla štrůdl. A taky jsem upekla kachnu. Kachnu jsme snědli bez Renátky. Přijela až po obědě. Daly jsme si kafe a tu bábovku. Pak jsme šly na pivo. A cestou jsem se chlubila: Tady máme park, tady máme školu, tady toto, tady tohle..... Renátka se mnou má trpělivost. Renátka je sympatická, empatická, chytrá, milá a upřímná. Jako její blog. http://newold.blbne.cz/ Je fajn s ní pobýt. Tak ještě jedno kafe. A pak už musí jet. Teď je někde na cestě.....má to daleko.....až dojede domů, pípne mi na mobil. Na severu naší vlasti to moc neznám. Nikoho známeho jsem tam neměla. Teď už mám.
P.S. Hokej je právě 5:3. Jupí. Než jsem odklikla je to 5:4. :-(