Můj svět – aneb jak to vnímám já

Poslední čtyři týdny od Vánoc byly pro mě dost hektické. Bojuju s kostlivcema, které v práci vytahuju ze skříní a z šuplíků, bojuju s angličtinou a bojuju se svojí chutí k jídlu. Bojuju statečně, zhubla jsem téměř tři kila, některé kostlivce jsem zlikvidovala úplně, jiné částečně  a v angličtině jsem zas o trochu dál. Nebo by se dalo říct, že blíže k cíli. Víkendy jsem měla taky rušné , jaksi bez odpočinku a tak není divu, že pociťuji únavu. Včera mě popadla touha po takovém klidném, odpočinkovém dni a touha byla tak silná, že jsem si nařídila dovolenou. Představu o takovém dni jsem měla asi takovou. Vyspím se dosyta, pak si sednu k nějakému pěknému filmu a do rukou pletení, uvařím si lehký oběd, něco si odpoledne  třeba ušiju, neb mám opravený šicí stroj a nápadů spoustu. Když už jsem se k takovému dni rozhodla, tak jsem se na něj tak těšila, že jsem nemohla dospat. V půl páté jsem byla vzhůru. Snažila jsem se usnout, ale nedařilo se, tak jsem v pět vstala. Poklidila jsem kuchyň, nasnídala se a dala prádlo do pračky. Pak jse si všimla, že sprchový kout volá po úklidu. Zapnula jsem parní čistič, nebo to je u nás jediný možný způsob jak zatočit se špínou, protože nemůžu používat žádné účinné čistící prostředky. Všechny totiž zabíjí bakterie v čističce a ta pak nefunguje. V čističi zbyla voda, tak jsem ještě vyfoukala prach z radiátorů. Prach se ve žmolcích válel na podlaze, tak jsem ještě vytáhla vysavač. Pak bylo vyprané prádlo a bylo nutno ho pověsit. Dala jsem další dávku do pračky. Všimla jsem si, že bych měla vyčistit taky vanu a napustila jsem tedy parní čistič znovu. Pak jsem si šla do lednice pro jogurt a našla jsem tam plný hrnec nastrouhanných jablíček naložených ke zpracování na sirup. Tak jsem slila šťávu, svařila s cukrem a nalila 5 sklenic sirupu. Při hledání sklenic jsem trochu  poklidila na půdě. Pověsila jsem další várku vypraného prádla a dala další do pračky. Poté jsem dala vařit květák, polovinu jsem ho snědla jen tak a z druhé poloviny jsem uděla mozeček, aby bylo něco málo k večeři. Pak  jsem začala přemýšlet čím nakrmím o víkendu rodinu a zjistila jsem, že je potřeba nakoupit. Nakupování já nerada, zvláště v ochoďáku. Tak jsem zajela do vedlejší vesnice, pardon městyse, a nakoupila tam. Na náměstíčku je vše potřebné, dva obchody s potravinami, drogerie, lékárna, železářství a masna a dokonce květinářství. Za hodinku máte nákup hotový i s cestou tam a zpět. To se mi líbí. Vybalila jsem nákup, pověsila další vyprané prádlo a sebrala suché prádlo. Několik ponožek jako vždy chybělo,  nebo  se dá říct, že spíš přebývalo. Vytáhla jsem tedy pytel s nepárnými ponožkami a vytřídila je. Podařilo se mi složit několik párů, přesto je igelitka stále plná těch chudinek osiřelých. Když jsem nesla ponožky nahoru do synova pokoje, všimla jsem si, že je potřeba zalít kytky. Když už jsem zalévala, obrala jsem z některých suché listy , nakypřila hlínu v květináčích a namíchala hnojivo. Bude totiž brzo jaro, tak ať pěkně rostou. A pak kuk na hodiny, zjistila jsem, že budou tři a ve tři  jsem musela  na chvilku do práce,  neb jsem si neprozřetelně domluvila  schůzku a bylo mi hloupé ji rušit. Stihla jsem rychlou sprchu a mazala jsem. Pak autem do města pro děti. Vrálila jsem se v půl páté. Už tu začíná být rušno.  Z mých plánů toho moc nezbylo, ale stejně to byl prima den. A víte co je takovém dni, kdy jsem sama doma, nejhezčí? Že je to jen na chvilku,  že TI MOJI  přejedou domů a nejsem sama.