Jedna milá osůbka má na svém blogu takové povídání, prý volné psaní. Prostě sednete k počítači a píšete co vás napadne. V jejím podání to je moc hezké čtení, tak mě napadlo, že zkusím něco podobného.
Mám rýmu, taky kašlu, celou zimu jsem se držela a teď tohle. No ona vlastně zima ještě neskončila. Do rána zase nasněžilo. Ráno jsem chodila po zpola vyklizené kuchyni, neb se chystáme konečně vymalovat, tedy já se nechystám, já si jen vyklidila všechny ty hrnečky, vázičky a obrázky, sušené kytičky a podobné nesmysly na které se chytá prach. Malovat bude manžel. No a jak jsem viděla venku ten sníh tak se mi vůbec nechtělo ven. Pak mě napadlo, že bych to mohla vyfotit, že může být zajímavé do kroniky, nebývá u nás sníh běžně tak dlouho. Stoupla jsem si mezi dveře a 2 x cvakla spouští. Venku fakt spoušť. Tedy mě napadl horší výraz, ale ten nemám odvahu sem napsat. Někdy si říkám, že mám vůbec nějak málo odvahy. No a je to tu zase, už se zase kontroluju co sem napsat. Takže to volné psaní asi nebude nic pro mě. Určitě ne dnes, kdy díky rýmě, kašli a tomu zkurvenému sněhu nemám právě neskvělejší náladu. Jo a taky mám před sebou práci, kterou musím zítra odevzdat a nevím kudy to toho. Možná právě proto tu sedím a cvakám sem ty nesmysly, abych to trochu oddálila, přestože moc dobře vím, že nakonec se tomu nevyhnu, takže jdu na to. Jo, ještě ty fotečky z dnešního rána.
