Můj svět – aneb jak to vnímám já

Mám milion a nevím si s ním rady. Mám milion a jde mi to na nervy. Mám milion a otravuje mi to život. Mám milion  a potřebuju se ho zbavit. Možná je to víc než milion, možná to jsou dva, nebo dokonce tři miliony. Nejde to spočítat. Mám milión v drobných.  Mám drobné všude, v kuchyni,  v obýváku, v ložnici, v předsíni, ba i v koupelně. Drobné mám i v autě. Drobné polystyrénové kuličky. Kuličky lehoulinké jako dech, které poletují při sebemenším  zachvění vzduchu. Lezou do domu okny, dveřmi, lepí se na boty, na vyprané prádlo, do vlasů, poletují po zahradě, zachycují se do pavučin na stromech i na domě,  jsou v trávě, ve spárách mezi dlaždicemi chodníku i v okapu. Jsou prostě všude, všude, všude. Další miliony mám na severní zdi domu. Ale ty jsou spoutané do bílých desek, ty drží pohromadě  a navíc  nepustí teplo ven a  zimu dovnitř.