Tak jsem taky demonstrovala. Ne proti něčemu, ale na podporu něčeho. Nepoutala jsem se ke stromům, ani jsem neblokovala silnici, či hraniční přechod, nic takového. Šlo o prachy, prachy jsou totiž dobrý důvod k demonstraci. Tak jsem se zúčastnila pokojné demonstrace na podporu návrhu nového RUD. Rozpočtového Určení Daní je pro většinu z vás asi úplně neznámý pojem. Takže stručně, jde o to, jak se vybrané penízky z daní rozdělují . Z peněz co se vyberou na daních se plní jednak státní bezedná kasa a pak se něco rozděluje městům a obcím, aby si hospodařily samy. Dnes to funguje tak, že jsou v tom obrovské rozdíly. Na občana Prahy je to 31 700 Kč a pak zbývá na občana některých obcí pouhých 6800,- Kč. Ten rozdíl je příliš velký, tak velký, že i mne, která nerada podléhá davu, to přesvědčilo a byla jsem ochotná se pochodu zúčastnit. Nový návrh na změnu je totiž hotový, ale vláda zase vymýšlí jiný a nikdo netuší jaký. No a na podporu již hotového návrhu, který je pro víc než 6000 obcí vyhodnější a pouze 4 největší města malinko znevýhodňuje, jsem demonstrovala. Dokonce jsem si navlékla tričko se sloganem a nesla prapor. Pochodovali jsem od náměstí Jana Palacha k úřadu vlády. Za krásného slunného počasí jsme skandovali – nečas, nečas, nečas. Nechtěli jsem déšť, chtěli jsme premiéra. Nečas nakonec přišel a seč mohl, tak nám mazal kolem úst med. Sliboval narovnání rozdílů, sliboval hledání řešení, vyzýval ke kompromisům, neslíbil však nakonec nic konkrétního, hlavně neslíbil termín. Prostě politik. Docela ho chápu. Brzo budou krajské volby a ODS má nejvíc voličů v Praze. Tak sáhnout jim na prachy není populární. Sáhnout komukoli na prachy není populární. Ale my se nevzdáme. Už umím demonstrovat a neváhám to použít znovu.
"Spravedlivě daně, Rudovi i Daně"