Včera jsem potřebovala do města. Jak jinak než po institucích. Měla jsem toho hafo, jak by řekli dorostenci. Já říkám, že požehnaně.
Teploměr ráno ukazoval pouhých 12°. Přesto jsem si vzala tričko, je přece léto. Přes tričko svetřík, abych nezmrzla. Sukni ano, ale na nožky punčošky, nakonec dáma přece bez punčoch nevychází. To říká etiketa, né já. Letos se to docela snadno dodržuje i v létě.
V autě jsem topila, ven jsem si navlékla ještě sako, které jsem naštestí měla v autě. Zima byla jak v Rusku. Chvilkami i pršelo. V 11 hodin se náhle projasnila obloha. Já měla za sebou polovinu nepříjemných pochůzek a hlad. S projasněním mě napadla taková jasná myšlenka, že zavolám mojí barvíci kamarádce, jestli nemá čas jít na oběd. Jak milé, že měla. Prý pojď na kočky k číňanům, povídá. Když jsme zajižděla do podzemí k parkování, svítilo slunce jako o závod. Léto je tady, jupí.
Ta jídelna je v nákupním centru. Tam já nechodím ráda, ale s ní jdu kamkoli. Ona ví, ona se vyzná. Báječný oběd. Zaplatíte 79.- kaček a dostanente talíř, na který si naložíte co hrdlo ráčí a co se vejde na talíř i do vás. Přídavkem dostaneme ještěm misku ovoce, včera to byl nakrájený meloun. Naložila jsem si od všeho něco: kuřečí kousky jemné, kuřecí kousky v pikantní omáčce, smažené nudle, smažené brambůrky, smažené zeleninové závitky, brokolici, masové kuličky, smažené banány v těstíčku, ředkev máčenou v čemsi pikantním(asi to byla ředkev)... žádné kočky v nabídce nebyly, leda by byly namleté v těch kuličkách. Snědla jsem to všechno, všechno to chutnalo báječně. Do toho jsme plkaly. A hodně jsme se smály. A pak jsem šli na kafe do Tchiba. V akci byl ke kávě ještě zákusek. I ten se do mě vešel. Pak jsem si vyzkoušely pár hadříků, co byly ve slevách. Pak i ty, co ve slevách nebyly. Málem jsem podlehla letním šatům. Jen málem, jak jsem byla přepapaná, byly poněkud těsné kolem pasu. Zase jsme se hodně smály. Když jsem vyjela z podzemního parkoviště byla obloha černá. Smích mě přešel. Blýskalo se, ale nikoli na časy a vzápětí začalo pršet. Co pršet, lilo jak z konve, stěrače nestíhaly.
Odpodedne jsem dokončila štrapáci po úřadech. S děštníkem a opět poněkud prokřehlá. Ale prý bylo kolem poledne moc krásně. Celé dvě hodiny. A já to prošvihla, tedy vlastně projedla. Hřeje mě jen pocit, že to nebyl ztracený čas. S touhle kamarádkou nikdy, ona je jak sluníčko.