Pořád pracovat nemůžu. V neděli se nedělá, tak jsme byli na výletě. Hrad Kámen není daleko, tak jsme nebyli vybaveni jako na výlet. Chybělo nám hlavně pití, spoléhali jsme na občerstvení na hradu. Bylo dusno, žízeň byla veliká. Ale ouha, upomínkové předměty prodávali, vodu nikoli a ani na toaletě nebyla pitná voda. Co však na hradě bylo, byla pokladna a hlavně, v pokladně seděla paní, která ač na Kameni, srdce z kameme neměla. Poté co nás informovala, že hospoda pod hradem je zavřená, nás vzala do kanceláře a napojila z hradních ze soukromých zásob. Už dneska si nevzpomímám, kdo že byl na hradě původní majitel, komu ho kdo prodal a kdo ho kdy zdědil, ale na paní z pokladny, která měla zlaté srdce, tak na tu hned tak nezapomenu. Oni totiž ti, co se s nimi potkáme tváří v tvář, jsou pro nás důležitější než ti, co psali historii. 
Více fotek z výletu zde: