Za zády pohoří Biokovo,
před sebou moře ve všech odstínech azurové,
do kterého se můžu kdykoli ponořit.
Nad sebou modrou oblohu a záplavu slunečních paprsků,
kterými se můžu kdykoli nechat nechat objímat.
Slyším cíkády, křik rácků a dětí dovádějících na pláží,
cítím vůni borovic, moře a grilovaných ryb.
Lížu veliké kopce zmrzliny a piju kapučíno a
na sobě mám jen plavky, či šaty lehčí než vítr, který vane od moře.
Večer posedím na terase, vypiju sklenici červeného vína
a prohodím pár slov o ničem se sousedy.
Nebo můžeme jít na procházku do přístavu,
nebo třeba můžu vyluštit křížovku a klidně si můžu i číst.
Většinou ale nedělám nic, jen koukám, poslouchám, cítím, vnímám...
Tak vypadají moje dovolené v Chorvatsku.
Dnes už jsme doma. Naše doma přežilo bez úhony v péči našeho syna.
I moje kytky, rybičky a náš kocour přežily. Přežili i ostatní domácí mazlíčci a manželovi králíci.
Ale jak mám já přežít ten teplotní rozdíl?
P.S. Aktuální teplota 9°C a chčije a chčije prší.