Fouká. Děsnej vichr. A jakoby ten vítr odfoukl veškerou moji energii. Nebo naopak přivál na mě cosi, co mě zavalilo jako těžká mokrá deka. Taky se Vám to někdy stane? Že věci, které jindy řešíte s přehledem a v pohodě najednou dostanou děsivý rozměr a máte pocit jakoby byly neřešitelné? Rozum ví, že je to jen pocit, ale dušičku ten pocit tíží. Rozum jí domlouvá, dušička jakoby byla hluchá. Stále fouká, ale neprší. Můžu si říct, jaké mám štěstí, že neprší, že mi nehrozí povodně, že jsem zdravá, že mám střechu nad hlavou, že nemám hlad…. Tohle všechno si můžu říct, ale ruku na srdce, pomáhá to, když je vám tak nějak divně? Pomáhá, že někomu je hůř? Nepomáhá, když přijde 4D. Divný, depresivní, děsný den.
Doplněno odpoledne v 16,33 hodin:
Moc si nepotrpím na různá moudra, prezentace a ptákovinky co se rozesílají emailem, lidi to o mě vědí a nezásobují mě tím, ale dneska mi kamarádka, aniž by věděla o mém dnešním 4D poslala tohle:
