Dávno již tomu dávno, ale bývaly doby kdy jsem byla nekuřák. Na střední jsme měli na záchodě plakát s těhotnou maminkou a pod ním nápis "Chci být zdravá a chci mít zdravé děti". Moje spolužačky pod tím plakátem vesele kouřily, já chtěla mít zdravé dítě , které jsem nosila v té době pod srdcem, tak jsem byla za nekuřačku. To mi vydrželo ještě pár dalších let, jen s malými úlety, pak jsem začala kouřit příležitostně, pak těch příležitostí tak nějak přibylo, poslední dobou se chytám každé příležitosti. Teď mám právě nové brýle, svět vidím jasněji, podívala jsem se tedy i na sebe. A tohle jsem viděla:
Dřív jsem první cigaretu zapalovala tak někdy po desáté, někdy až po obědě, dneska si zapaluju hned jak ráno vyjdu z domu, což je tak půl, maximálně 3/4 hodiny po probuzení. Závislák kouří první cigaretu do hodiny po probuzení.
Nesnáším nedochvilnost. Vždycky jsem nevycházela z údivu, když jsme někam jeli s mým bývalým šéfem, kuřákem. Nikdy jsme nejeli na čas, protože nedochvilnost bylo snad jeho hobby, přesto si musel ještě zapálit, byť vykouřil jen půl cigarety. Už jsem se nachytala i u takové situace, mám být už uvnitř budovy, přesto stojím venku u popelníku a rychle kouřím. Závislák si musí zapálit i kdyby měl přijít pozdě.
Jak potupné, stát u popelníku před vchodem do obchoďáku a nechat se okukovat kolejdoucími, jejichž pohledy říkají: vy ubožáci, to jste to dopracovali. Už jsem taky takhle stála, dokonce jsem prosila o oheň člověka podivného vzezření, nejspíš bezdomovce. Závisláci kouří kdekoli.
Normálně bych za tmy do stodoly nešla, neb se děsně potmě bojím, ale když vím, že jsou tam cigarety, tak za tmy tmoucí šátrám po zapalovači a jediné z čeho mám strach je to, že tu cigaretu nenajdu. Závislák překoná i strach, aby si mohli zapálit.
Kouření na ulici považuji za hnus. Vždycky mi to připadalo, jako kdyby šel někdo po ulici s lahví alkoholu a popíjel. Ale i to už jsem udělala. Kráčím, na nohou lodičky, přes rameno kabelku, jsem za dámu, ale v ruce cigaretu. Stydím se sice, ale kouřím a to je pro mě v tu chvíli nejdůležitější. Závislák překoná i stud.
Jsem líná, když si něco zapomenu doma, nikdo se mnou nehne, abych se vrátila. Když dostanu chuť na cigaretu, nic mě nezastaví, prostě jdu si pro ni a hotovo. Sakra, ani mi nebudete věřit jak děsnou chuť mám na cigaretu, lehce překonám svoji nechuť vyjít do deštivého dne a pro jednu si asi skočím. Závislák totiž překoná i lenost.
Zatím nekouřím doma, na místech kde jsou děti a v autě, což považuji za vrchol závislosti. Nejsem tedy ještě na vrcholu a nemíním se tam dostat.
Teď si dám poslední cigaretu a zítra............vážně s tím seknu, dřív než to se mnou sekne. A jestli mě někdo uvidíte s cigaretou, máte právo mi seknout jednu po papuli, neřku-li přes hubu.
Pro ty ,co mě nemůžou fyzicky kontrolovat, podám časem, s upřímností sobě vlastní, referát, jak zvládám.