Můj svět – aneb jak to vnímám já

Prý jsem starostlivá. Což je někdy dobré, neb se dokážu o ledacos postarat, ale někdy také špatné, protože si dělám starosti i  s tím, s čím bych nemusela a tam, kde bych nemusela. Obojí je někdy  únavné (to druhé víc) a tak se mi občas stane, že organismus sám vypne a přestane si dělat jakékoli starosti. Pak se nestarám fakt o nic. Celý den zůstávám v noční košili, pospávám, čtu knížky, koukám na filmy, prěrovnávám si svoje šuplíky a krabičky se starými fotkami a poklady. Nestarám se o nic a o nikoho, vlastně ani o sebe ne, ani  o to, co bude rodina jíst, ba ani o to, zda vůbec budou jíst, natož abych si dělala starosti o věci veřejné. Takový bezstarostný  den mě ale dokáže nabít pro dny příští. Takže, včera bez starostí, dneska už zase v plné polní.