Svátek matek jsme doma slavili odjakživa. Slavili jsme ho i v době, kdy oficiálně neexistoval. Vůbec jsme slavili doma víc takových svátků o kterých nebylo radno ve škole hovořit, neboť pak nám bylo politicky vysvětleno jak jsme pomýlení. Je zajímavé jak rychle jsme, my děti pochopily o čem se může mluvit a o čem ne. Ale o tom někdy jindy. Svátek matek mám spojený s vůní bábovky, kterou pekla moje maminka svojí mamince, s vůní rybízového vína, které můj tatínek vždycky nesl svojí mamince a s vůní narcisů a tulipánů, které jsme my děti natrhaly svojí mamince na její vlastní zahrádce. Pak se svátek matek dostal znovu do kalendáře a vypuklo kolem toho spousta reklam. V té době jsem měla pocit jako by mi ten svátek, který jsme měli vždycky jen tak trochu pro sebe, někdo ukradl. A pak mi byl před pár lety ukraden znovu a to způsobem mnohem bolestnějším. Už nemám komu v tento den péct bábovku a nosit kytky. Bývám tedy na druhou květnovou neděli mnohem citlivější než jindy, letos o to víc, že jsem nemocná, mám bolístku, kterou potřebuju pofoukat a na foukání bolístek jsou maminky nejlepší. A to jsem udělala ještě tu chybu, že jsem se dohodla s dětmi, že tento víkend domů raději nepřijedou, když budu tak trochu mimo provoz. Tak tu ležím, slzy na krajíčku a v tom zapípá telefon a já čtu: MOJE MILA MAMINKO, MAM TE RADA MALINKO, CO TO KECAM ZA BLBOST, MAM TE RADA VIC NEZ DOST. SVOJI NEJHODNEJSI A NEKRASNEJSI MAMINCE.....a podobne SMS prišly jestě dalsi dvě.
Jsem moc ráda, že není dnešní svátek mým dětem ukradený a že mi ho svým způsobem vrátily.
15.5.2009