Na téhle fotografii je moje prababička, pradědeček a jejich pět synů. Ten největší je pravděpodobně můj dědeček. Pravděpodobně, protože jeden ze synů na obrázku chybí. Můj dědeček se narodil prababičce pár měsíců před svatbou. Pradědeček je ale zapsán v matrice farního úřadu jako otec. Jak to asi všechno bylo? Byla to velká láska, které bylo bráněno, nebo to bylo úplně jinak? Na to bych se prababičky a pradědečka ráda vyptala. 
A tady máme čtyři sestry: Františka, Alžběta, Anežka a Anna, Jedna už s manželem, tři svobodné dívky. Že ty tři vypadají stejně? No skoro, ale přeje jen, jedna z nich je nejkrásnější. Ta najkrásnější je Anna a je to moje babička. ☺Po té mám geny.
První je Františka. Ta se jako děvče podrobila tehdy velmi neobvyklé operaci (dostalo se jí zlaté destičky do páteře) a proto se vdávala pozdě. To už byla považována za starou pannu a zbyl na ni jen dvojnásobný vdovec. Sňatek prý byl dohozený. Dovedete si to dneska vůbec představit? Jak to mezi nimi bylo s láskou? A s intimním životem? Těžko se dohadovat. Vím jen, že děti spolu neměli. Vychovala ale manželovy děti a zřejmě s velkou láskou, protože si pamatuju, že jí v dospělosti lásku oplácely.
Druhá je Alžběta. Děti taky neměla. Nedostalo se mi toho požehnání, říkávala, ale hned dodávala, že na vině byl její Jakub. Jakub už v té době nežil, nemohl se bránit. Jejího Jakuba si nepamatuju, ovdověla brzo. Ona si vlastně Jakuba vcelku moc neužila, vdala se před válkou, pak šel na 4 roky do války, pak byl ještě několik let v zajetí. Jak tu samotu mohla vydržet? Pravděpodobně na něho věrně čekala. A nebo ne? Nezeptala jsem se jí na to, přestože s námi žila až do mojí dospělosti. Byla to taková naše další babička. Protože její sestra Anna, moje opravdová pokrevní babička, měla dětí 6, a Alžběta žádné, vzali si mého tatínka za svého. Starali se o něho s manželem od jeho 11 let a můj tatínek se jim odměnil pěti vnoučaty a Alžběta se dožila ještě i pravnoučat. Pamatuji si ji jako pracovitou, obětavou stařenku, která nikdy na svůj osud nežehrala. Zemřela v 96 letech.
Anežku si nepamatuju vůbec. Zemřela dřív než jsem mohla vnímat. Tatínek o ní mluvil jako o kmotřičce. Taky neměla děti. Kmotříčka si ale pamatuju moc dobře. Byl to milý, rozšafný pán s kulatým břiškem. Chodíval k nám na pouť a při významných rodinných příležitostech. Byl vždy jak vystřižený ze starého filmu, v obleku, který byl trošku cítit naftalínem, kníra nakrouceného, hodinky na řetízku v kapsičce u vesty. Pro nás měl vždy nějaké drobné v druhé kapsičce. Nevím o jejich manželství nic, ale vždycky jsem měla z kmotřička pocit, že svoji Anežku miloval. Moc hezky o ní mluvil.
A nakonec Anna, moje pravá babička. Povídalo se, že měla milého, ale provdali ji za jiného, za mého dědečka. Povídalo se, že o svatbě se dědeček opil a sólo s nevěstou tančil její milý. Ale nemám potvrzeno z důvěryhodných zdrojů, kolik je na tom pravdy. Pravdou ale je, že s dědečkem měli 6 dětí, dvě dcery a čtyři syny. Nejstarší z těch synů je můj tatínek. Mám spoustu vzpomínek na babičku i na dědu, ale o tom jsem už psala tady: http://mi-lada.blogysek.cz/pro-pametniky/na-chaloupce-na-navsi.
Vím o svých předcích , díky mému tatínkovi, hodně životopisných údajů, mám na ně i osobní vzpomínky, ale o čem snila tahle děvčata v době, kdy byly pořízeny tyhle snímky, to se nikdy nedovím. Můžu se nad zažloutlými snímky jen dohadovat. A jak se jejich sny naplnily? A měla vůbec na snění čas? Líbala se tahle děvčata na 1. máje pod rozkvetlou třešní? A co Vy? Vy už jste se dnes líbali? ♥