22.7.2009
Milí moji čtenáři, nejdříve přijměte moje srdečné pozdravy...................
Ne, ne, nezbláznila jsem se, to se mi jen před časem dostala do rukou kniha, která mi připomněla kouzlo dopisu. Byla to knížečka pro děti, ve které zajíček cestující po světě píše svým přátelům. Ty dopisy v knížce skutečně jsou. V každé kapitole je vlepená obálka a v ní vložený dopis, dopis se vším všudy, tak jak má vypadat, opatřený datem, psaný rukou, začínající oslovením, následují pozdravy, poté sdělení o tom co králíček viděl, co zažil, co ho trápí , co ho těší, dopis končí rozloučením a podpisem. Zkrátka DOPIS. To mě opravdu dostalo.
Díky této knížce se mi vybavila se mi ta radost, kterou jsem vždycky měla, když jsem v době, kdy jsme nebyli všichni spojeni internetem a signálem mobilních sítí, otevřela schránku a objevila obálku nadepsanou známým písmem. Takový dopis se čte úplně jinak než email a taky se na něj jinak odpovídá. Zatímco emaily přečtete v rychlosti třeba v polední pauze a taky na ně v rychlosti odpovíte (snažím se to tak nedělat), s dopisem napsaným ručně si v klidu večer sednete pod lampu a taky si musíte udělat čas, abyste na něj v klidu odpověděli.
A ta radost jakou jsem měla třeba z fotek, které byly v dopise přiložené. Fotky, které pisatel dopisu vybral a nechal udělat jen pro mě. Dneska dostávám fotky jako přílohu emailu, to v lepším případě, ale často dostávám jen odkaz, kde si můžu fotografie prohlédnout. Jasně je to někdy bezva, informace chodí rychle, je to lacinější, ale je to jaksi míň osobní. A to vůbec nemluvím o těch hromadně rozesílaných emailech, ty většinou nemám chuť otvírat a často ani neotevírám.
Mám osobních dopisů plnou krabici, pečlivě ji opatruju, emailů mám plnou schránku, ale nestarám se o ni. Možná bych měla, protože i mezi emaily najdu takové, které stojí za to uschovat. Najde se pár takových, která jsou napsány podobně jako ty rukou psané dopisy, jenom za použití současné technologie. A taky si dobře uvědomuji, že pokrok nezastavím a možná za nějaký čas budou moje děti vzpomínat na dobu, kdy dostávaly dopisy do emailové schránky.
Takže co napsat na závěr? Snad jen to, že teď pár večerů nebudu psát svoje úvahy, ale budu psát dopisy. Vezmu do ruky plnicí pero a napíšu pár dopisů svým příbuzným a přátelům, třeba budou mít právě takovou radost jakou bych měla já, kdyby mi napsali. Doufám, že někteří z nich si udělají čas a odpoví mi také vlastní rukou, nikoli SMS zprávou, nebo emailem, byť by byl třeba opatřený elektronickým podpisem.
Zdraví Vás Mi-lada
P.S. Pokud si po přečtení tohoto mého dopisu myslíte, že nemám radost když od vás dostanu email, SMS nebo vzkaz, mýlíte se, opak je pravdou, každý takový kontakt mě potěší.