Mrzne. Stále mrzne. Mráz leze všude, do domu, za nehty, už mi leze krkem a snad i na mozek. Zatímco většina lidí se drží v teple, najdou se tací, kteří dobrovolně a rádi tráví dny i noci venku na sněhu, ve sněhu, daleko od civilizace. No přežil to a dnes se vrací domů. Upřímně vám povím, oddychla jsem si, nerada bych měla z Jáchyma polovičního sirotka. Já patřím k té skupině lidí, co se drží v těchto dnech raději v teple. Takže chodím tam, kde se topí. Třeba do divadla. Tento víkend hned dvakrát.
V pátek jsem viděla představení "Amadeus" . Ožil přede mnou příběh touhy po uznání, po vítězství a po slávě. Takové nezřízené touhy, která dohnala dvorního skladatele Salieriho kout pikle proti Mozartovi tak moc, až ho to zničilo. Tedy Mozarta to stálo život, ale zničený byl i Salieri, protože on věděl. On věděl, jak veliký byl Mozart skladatel a věděl, že jeho dokonalosti nikdy nedosáhne. Představení je plné krásné hudby, poutavé a zajímavé. Příběh starý, přesto tak aktuální. Odcházíte a přemýšlíte si: "Bože, čeho všeho je člověk schopen, aby se udržel na výsluní." A o to jde, divadlo by nás mělo nutit k zamyšlení.
V sobotu bylo téma poněkud lehčí. I když vlastně ne lehčí, protože šlo taky o touhu. O touhu po lásce. A to není žádná legrace. Jen podání tohoto tématu bylo pojato komediální formou. Představení "Romeo, Julie a já. " hraje 6 mladých mužů a o trochu více starých ledniček a mrazáků. Ty vysloužilé ledničky jim tvoří kulisy, rekvizity, partnerky...zkrátka hrají tam s nimi. Nevím co na to odborníci, na kritiky je dnes brzo, když premiéra byla v pátek, ale laik žasne. Laik žasne nad tím, co se dá rozehrát v šesti lidech a několik lednicích. Žasne a baví se, ohromně se baví. A o to jde, divadlo by nás mělo pobavit.
A odborníci? Odborníci ať ta představení klidně rozcupují, mně se obě líbila. A o to jde. :-)
Malá ukázka zde: http://www.youtube.com/watch?v=vOyfTutL-3M&feature=player_embedded