Můj svět - aneb jak to vnímám já –

Stejně neuteču a co potom?

Datum: 16. 9. 2009 9.26 | Autor: Já | Kategorie: Krmítka | Komentáře: 2

Mám krmítko. Krmítko umístěné přesně proti kuchyňskému oknu, abych na sýkorky a jinou ptačí havěť pěkně viděla. Pokud ptáčkům sypu, užívám si jich celá hejna.

Mám taky keř ibišku. Dostala jsem ho kdysi od kamarádky, poté co jsem jí nadšeně ukazovala fotečky keřů ibišků z jižních zemí. Byl to tehdy jen takový prouteček, ale byl plný poupátek a kamarádka mě ujišťovala, že i v našich podmínkách poroste. Při představě jaký mi z toho vyroste nádherný keř, jsem ho zasadila samozřejmě tak, abych na něj co nejvíc viděla. Takže teď je krmítko vlastně těsně nad tím keříkem, který opravdu zdárně roste.

Moje místo u stolu je přesně proti oknu, tak se téměř pokaždé, když zasednu ke stolu, potěším pohledem na ptáčky, kteří poletují kolem krmítka. Zobou,  poletují a  sedají  na větvičky ibišku.

Ale mám taky kočku. Je to kočka venkovní, jak já říkám stodolová. Kočka co dostane najíst, pomazlí se,  ale jinak je svobodná a dělá si co chce. A kočka chce ptáčky. Umístění krmítka nad keřem jí to usnadňuje. Zjistila jsem jednou navečer, že větvičky ibišku jsou polámané, ptáčci vyděšení a kočka mlsně obchází kolem. Tak musím najít řešení. Jediné řešení je, něčeho se vzdát. Ale čeho? Přemístit krmítko, nebo keřík,  nebo se zbavit kočky?

Všechno prostě v životě mít nemůžeme, někdy se musíme rozhodnout co je pro nás důležitější.

No jo, ale rozhodnout se, to bývá v životě to nejtěžší a já udělala to, co lidi v životě dělají často, já svoje rozhodnutí jenom odložila, prostě jsem na jaře ty ptáčky krmit přestala. Bývám celé léto venku a užívám si zpěvu ptáčků na zahradě a v přírodě a navíc  jsem četla, že se ptáčci mají v létě ponechat bez přikrmování, aby si nezvykli, že se o ně pořád někdo stará a uměli se taky postarat sami. Ve skutečnosti jsem využila jen toho, co se mi hodilo, abych nemusela udělat rozhodnutí hned. Jak typické, odložit rozhodnutí "na  potom". Jenže se blíží zima, a  ono "potom"  už nastane.  

Kdepak, před rozhodnutím stejně  neutečeme, žádné úhybné manévry nám nepomohou.




Komentáře:

  1. Erna25. 9. 2009 9.04

    Mám úplně stejný problém. Tedy s tím rozhodováním. Ale díky tomu, že už něco pamatuju, naučila jsem se některá rozhodnutí obcházet. Prostě přizpůsobit situaci tak, abych se nutně nemusela něčeho vzdát. V tomhle případě bych asi zatloukla kůl (který by byl vyšší než keř) poblíž keře (do keře) a na něj přidělala krmítko. Kočka se na něj nedostane a ptáci to rychle pochopí.



    odpovědět
  2. Mi-lada25. 9. 2009 10.25

    Pro Ernu
    Dík za radu, je to dobrý nápad, který ještě vylepším tím, že dám ten kůl ještě blíž k oknu, jenže to zase bude překážet při sekání trávy, takže nějaká oběť přece jen bude. Ale je vidět, že je dobré se svěřit a nechat si poradit.



    odpovědět

Přidat nový komentář:




Ochrana proti spamu. Napište prosím číslici pět: