Před pár lety jsem objevila kouzlo víkendových lázeňských pobytů. Nechat se tři dny hýčkat, užívat masáží zad, nohou nebo celého těla, zábalů, pedikůry, manikůry, kosmetických služeb ap. je fakt v dnešním uspěchaném světě naprosto skvělé. K tomu bývají lázeňská města opravdu hezká, stihne se i nějaká vycházka do přírody, prostě báječnej relax. Dopřávám si vždycky na jaře a když stíhám tak i na podzim. Jsou lázně kam se vracím ráda, ale ráda poznávám i nová místa. V těch lázních, kde jsem byla o minulém víkendu si mě ale na nástěnku stálých hostů nevyvěsí. U nich jsem byla jednou a dost. Tyhle nejmenované lázně totiž k víkendovým pobytům přistoupily asi v tomhle duchu: "Čím míň živých lidí se bude o hosta starat, tím bude host spokojenější". Procedura první měla honosný název mechanická aromamasáž - spočívá v tom, že vás ukurtují do masážního křesla, spustí stroj a na půl hodiny vás opustí. Sedíte sami v opuštěné místnosti, trošku můžete mít i strach, že pokud se stroj porouchá rozdrtí vám nohy nebo ruce, venku se šeří a o nějakém pocitu uvolnění ani památky. Aroma mají zajišťovat vonné svíčky, které mi zapoměla obsluha zapálit. Alespoň jsem neměla strach, že začne hořet a já nebudu moci utíkat. Procedura druhá - rehabilitační plavání je prostě volný pobyt v bazénu. Žádná cvičitelka, která by se vám věnovala. Procedura třetí - vířivka. A zase jste odkázáni jen na stroj, který uvádí do pohybu proudy vody. Není to nepříjemné, ale žádný zázrak. Procedura čtvrtá - bylinková koupel. To spočívá v naložení do do vany s příjemně teplou vodou a bylinkymi. Když jsem absolvovala před pár lety poprvé, sypali nám tam bylinky volně do vany, později jsem se potkala s tím, že bylinky už byly v jakémsi plátěném sáčku, tentokrát mi do té vany nalili jakýsi výluh, ani se neobtěžovala obsluha vysvětlit mi, z jakých bylinek to bylo. Po této koupeli následovala ruční masáž zad. Jediná procedura, kde se mi věnovaly živé ruce, tedy ruce živého člověka. Byla příjemná, leč trvala pouze necelých 15 min. Další z procedur byla mechanická masáž na lehátku, hodně podobná masažnímu křeslu s tím rozdílem, že nesedíte, ale ležíte. A v neděli ráno znovu plavání a znovu vířivka. A to se nám ještě stalo, že jednoho človíčka z naší čtveřice oddělili a procedury měl zvlášť v jiném čase než my tři ostatní. Jak nepochopitelné při víkendovém pobytu, který se jmenuje TY A JÁ.
Tak přemýšlím, co vedení lázní vede k tomu, že mají tuhle filosofii. Přece nemají nedostatek lidí, teď, v době krize. Nebo jsou za tím prachy? Vždyť ty stroje taky nejsou laciné a stejně u nich musí platit človíčka, který zajišťuje jejich obsluhu. Nebo prostě jen ten program sestavuje člověk, který neví nic o přenosu energií mezi lidmi navzájem, mezi lidmi a přírodou, prostě neví, že sebedokonalejší stroj, který vám sice namasíruje krční páteř, vám nenahradí dotek dlaně na trapézovém svalu a slova: "Paní tady máte hodně zatuhlé místo, trošku víc vám ho rozmasíruju"
P.S.Do těch nejmenovaných lázní se v dohledné době nemíním vrátit, ale s lidmi se kterými jsem ten víkend strávila, pojedu ráda kamkoli a kdykoli, ti na miskách vah rozhodli o tom, že to byl přes všechny nedostatky lázní, báječný, osvěžující, obohacující, prostě nezapomenutelný víkend.